Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Sigyn, královna váz

🐍JEDNOHUBKA🐍

*Loki*

„Přestaň," zavrčela Sigyn. Vytrhla se svému manželovi z náruče a přešla ke šperkovnici, odkud vytáhla dlouhý prsten osázený smaragdem i malými diamanty. Avšak Loki se nedal tak snadno zastrašit. Nasadil svůdný úsměv a jal se dobýt její smyslné tělo pro sebe.

„Líbí se mi, když děláš drahoty," zavrněl jí do ucha a zrakem se zabodl do jejích karmínových očí skrze odraz zrcadla. Věděl, že mu nakonec neodolá. Vidět ho, prince ásgardského s rozcuchanými vlasy a nahou hrudí je snem každé ženštiny při smyslech.

Sjížděl dlaněmi po záhybech šatů s obdélníkovým výstřihem, kde zaujaly jeho pozornost obliny ňader. Stačil letmý pohled a v mysli mu jako šílené létaly nápady, jak je poctít svou péčí jazykem nebo rty. Nápady, které způsobovaly, že mu krev stékala do jediné části těla mezi třísly. Zabořil jí nos do vlasů a za svitu ranního slunce sváděl svou choť k erotickému nerozumu.

„U všech bohů, přestaň!"

Jakmile si nasadila náušnice, strhla si jeho ruce z těla a odešla na opačnou stranu komnaty, aby si navlékla zdobné zápěstní chrániče.

„Do Helu, co to s tebou je?!"

Aniž by mu věnovala jediný pohled, plná hořkosti řekla: „Co by se mnou mělo být? Chci se jen v klidu obléknout a jít na snídani."

„To já taky," směřoval k ní chůzí lovce, „ale mohli bychom to o pár minut odložit a trochu se pobavit. Můžeš mi při tom sténat moje jméno do ucha."

Objal ji kolem pasu. Odhrnul jahodově-blond vlasy stranou a začal ji líbat na krku pod uchem, kde věděl, že je obzvlášť citlivá. Toužil využít její slabinu proti ní, když jí stačí, aby mu před očima zavrtěla zadečkem a ztrácel příčetnost. Ovšem jako by dneska vstala z postele levou nohou, nemělo to na ni žádný valný vliv. V duchu zaklel.

„Nemám chuť se pobavit," odsekla a napotřetí se mu vyvlékla ze spárů.

Zle na ni pohlédl. „Ale já ano. Tak buď zase hodná manželka."

Sigyn vztekle zařvala, přičemž vzala do dlaně nejbližší vázu a hodila ji po něm. Takovou silou, že sotva stačil rozšířit oči a uhnout z palebné trasy. Když se z podřepu narovnal, ásgardská zmije, co nosí jeho jméno, zmizela za zabouchnutými dveřmi. Zvuk rozbíjení porcelánu naznačoval mnohé, ale pohled na desítky úlomků Lokiho rozčílilo ještě víc. Tohle jenom tak nehrála. Vážně byla naštvaná. Hodně naštvaná. Zase... Bůh klamu si na její adresu odfrkl. Jenže teď musel rozchodit tupou bolest v rozkroku, která sice toužila po uspokojení, ale neměla nejmenší naději.

Později, když už se chýlilo k deváté ranní, vyšel z komnaty s náladou pod psa. Jakmile zahlédl matku na prahu předpokoje královských komnat, v jediném momentě se mu chuť k životu zvedla i utopila. Tohle norny nemyslí vážně, že ne?! pěnil v mysli, ale bylo příliš pozdě utéct Frize z dohledu. Zvláště, když zvolala jeho jméno.

„Matko," pozdravil ji. Chtěl vykročit k západnímu schodišti, ale neměl pražádnou šanci. Bohyně léčitelství se stala neodbytnou.

„Loki, je všechno v pořádku? A nelži mi. Víš, že to na tobě poznám. Navíc Sigynin řev a rozbití vázy v pořádku rozhodně není."

Oděná ve zlatých šatech přímo zářila, ale princ ásgardský jí to chtěl zatrhnout a zkazit jí náladu. Věnoval královně široký úlisný úsměv. „Tak mi řekni, proč se mě ptáš, jestli je všechno v pořádku, když víš, že není v pořádku nic."