Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Ragnarök se zelenýma očima X.

*Loki*

O dva dny později

Pomalu přejížděl žínkou po ženské šíji a roztíral mýdlové bublinky po pokožce. S požitkem naklonila hlavu na stranu, čímž ho vlhkými konečky vlasů polechtala na rameni. Pokračoval loudavě před hrdlo až k ňadrům, zatímco ho její dlaně hladily po stehnech vynořujících se nad hladinou. Vana mu neposkytovala místo si své dlouhé nohy natáhnout. Věnoval největší péči o bradavky, které lstivým třením zduřely a zaujaly Lokiho zrak. Nevzdal se svůdného výhledu, ani když se naklonil blíže k Sigyn a začal ji rty laskat kolem ucha.

„Loki," zamumlala omámeně. „Tvá slova zněla - budeme odpočívat."

„Vidíš snad, že bychom se namáhali?"

Spíše než viděl, vycítil její úsměv. Přendal si žínku do druhé dlaně a volnými prsty jí setřel pěnu z krku. Putoval ústy přes křivku šíje, kterou olízl špičkou jazyka, než ji políbil. Potom se vrátil k ušnímu lalůčku, kde se na delší dobu zastavil. Zachichotala se.

„To lechtá."

Přikryla si dlaní ucho, přičemž mu utekla z dosahu rtů. A nejen to. Odlepila se mu od hrudi zjizvenými zády a na malou chvíli se odtáhla. Ačkoliv mrazivý obr nevnímá chlad, bůh neplechy se zamračil, že má svou náruč prázdnou a tělo mu nezahřívá milované ženské tělo. A v žádném případě ho nezajímalo, že se chtěla jenom otočit.

Dal nohy k sobě, aby se mu mohla posadit na klín. Chytil ji kolem pasu a prudce si k sobě přitiskl. Vlny rozprouděné vody do sebe divoce narazily, až vyšplouchly z vany a pokropily zem kolem nich. Od koutů koupelny se odrážel jiskřivý ženský smích.

„Se dříve vytopíme, než si najdeme nový domov."

„Já už ho našel a ostatní mě nezajímají." Ani jedinkrát nezaváhal, zatímco se na něj Sigyn dívala a vážněla. Nakonec ho objala pažemi kolem krku a sklonila se pro hluboký polibek, takový, který se nikdy neomrzí. Mírně se odtáhla a otřela se něžně svým nosem o jeho. Užíval si kouzlo jejích důvěrných gest.

„Prozraď, Loki, proč sis ke mně na baru sedl? Proč někdo jako ty zavítal mezi Ásy, kterými stejně pohrdáš?"

„Chtěl jsem se pobavit," odpověděl jízlivě, přičemž pokrčil rameny. Prsty, které ho vískaly ve vlasech, sevřely vlhké prameny a decentně, přesto rázně donutily Lokiho zaklonit hlavu. Z úzkých rtů uteklo uchechtnutí.

„Bože neplechy, pro jednou zapomeň na své lži a klamy a řekni pro teď a naposledy pravdu. Prosím."

Loki si povzdechl. Ještě si zvykal, že našel někoho, komu mohl důvěřovat; někoho, kdo věří jemu. Důkazem toho se stal minulý večer, kdy se mu choť svěřila se svou minulostí na Vanaheimu. Teprve až teď věděl, že má mladší sestru a dva bratry. Nyní si byl vědom, jak hluboká byla její bolest, když ji chtivý ásgardský obchodník vytrhl z náruče první lásky, s níž se pokusila utéct. Jenže sestra, jíž věřila, ji zradila a prozradila rodičům o jejich úmyslech. Zastavili je hned na okraji lesa, kde toužili žít svůj život. Sigyn okusila vztek otce, který ji zmlátil na místech, které se daly zakrýt svatebními šaty. Ale tím její žal neskončil. Naschvál pověsili mrtvolu mladíka na strom u domu, kde bydlela celá rodina, aby ji potrestali a ukázali, že svým chováním druhé urazila. A to vše pouze pro chtíč peněz a sobeckost.

Nedlužil jí pravdu. Znala ho dříve než on ji, ale bolest, jíž oba zažili, ho přesvědčila. Oba si zasloužili prožít si své štěstí a to pramenilo z maličkostí, které doteky i milá slova byly. Přesto mu hlavou problesklo, jak se kvůli ní (a pouze pro ni!) mění.