Naše věčnost dlí v tomto okamžiku, má lásko (Loki & Sigyn) /CZ/✔

Spolu to dokážeme I.

K tomuto příběhu mě inspirovala jistá knížka vydaná v roce 1989. Námět jsem zasadila do Ásgardu, kde Loki není Ódinovým synem, ale bratrem - jak je tomu v mytologii.

🐍VÍCEKAPITOLOVKA🐍

*Sigyn*

Nebýt toho náhrdelníku, život by pokračoval stereotypně dál. Žádný zvrat, žádná sázka, žádné vzrušení. V konečném součtu by nepřišlo ani nebezpečí, ale někdy si musíme projít peklem, abychom spatřili slunce. A často září tam, kde bychom ho nejméně čekali.

Lady Sigyn neskákala do stropu (a že je hodně vysoký), když domů přišel dopis s královskou pečetí. Nevřeštěla tak, až to vystrašilo ptáky na stromech, ani se nepřehrabovala v šatnících s jedinou větou na rtech: „Nemám co na sebe!" Ne, její sestra, zlatovlasá Sif to stihla všechno sama. Matka s dlaní na hrudi střídavě děkovala Ásům, že právě jejich zámožná rodina byla vyvolena, aby se stala součástí té královské, a četla pořád dokolečka tu samou větu z dopisu: Vaše dcery mají čest bojovat o srdce princů ásgardských. Bylo očividné, že matka vkládala své naděje pouze do jedné. Na druhorozenou dceru se ani koutkem oka nepodívala. Otec se zvedl z křesla a distancoval se se slovy, že je nehodlá poslouchat. Sigyn hádala, že se šel uvelebit do pracovny, kde sám sobě gratuloval k šanci dostat se do královského paláce. Tam přeci sídlí centrum veškerého obchodu!

Jako by všichni zapomněli, že Sigyn žije. Tiše se vytratila z hlučného patra a zamířila do kuchyně, kde se na peci vyhřívala její oblíbená kočka. Venku pršelo, ale Ziri se nemusela bát, že by své jídlo musela chytat v blátě. Měla své vlastní království, v němž brala na milost jenom Sigyn a hospodyni. Na zbytek panského domu prskala a vytahovala drápky.

„Zdravím, uličnice," pohladila ji po hřbetě. Zavrtěla ocasem, ale jinak se nehodlala vzdát říše spánku.

V odpolední hodině se v kuchyni tolik sloužících neochomýtalo. Nádobí bylo umyto a připraveno pro večeři, desky čisté, až bylo škoda je znovu zašpinit. Prohodila několik frází s kuchtíkem s rudými tvářemi, zatímco se rozhlížela po spíži. Ziri prý snědla celou misku ryby a Sigyn se na zrzavou potvůrku ušklíbla. Měla se líp než ona, ale to hodlala rychle napravit. Našla ještě kus vařené šunky. Zakousla se do ní a hledala dál něco sladkého. Všude jenom zavařeniny, zelenina, sýr, sušené maso nebo vejce. Zamračila se a vešla více do stinné místnosti, v níž vládla zima. Otřásla se a polkla poslední sousto šunky. Pak úplně vzadu našla mísu s pudinkem a malinovým protlakem. Oči jí zazářily vítězstvím.

Posadila se za stůl pro služebnictvo a ládovala se sladkostí, která dokázala změnit svět na mnohem přijatelnější. Když v jejích ústech zmizela více jak půlka mísy, vyndala si z kapsy šatů dopis.

Drahá neteři,

můj čas se bohužel naplnil. Život, který jsem prožila, neskýtal mnoho radovánek a štěstí. A tak mě nemrzí, že mě nemoc už celou pohltila. Lituji jen toho, že tě tu zanechám samotnou. Často vzpomínám na doby, které jsme strávily spolu. Vzpomínám na nezbednici, co poskakovala v kaluži bahna a líbilo se jí, jak se špiní. Na holčičku, která se mi v noci vkrádala do komnaty, protože se bála příšer pod postelí. Je už to tak dávno. Vyrostla z tebe lady, a ať si můj bratr povídá, co chce, jsi bojovnice. Pamatuj, že nezáleží na vzhledu, jak si mylně myslí tvá sestra. Krása přijde a zase odejde. Cennější je spíše to, co si sami vytvoříme, co za úsilí získáme. Chyby, ze kterých se učíme. Ty nám totiž zůstanou a tvoří z nás lepší bytosti.

Sigyn, loučím se s tebou. Přenechávám ti své vzpomínky, toť mé bohatství. Ale musíš také žít a vytvořit si vlastní. Nezapomeň.