Malignant [CZ]

Sixty Four

//Druhá část flashbacku//

Chlapi klušou ve svých kožených bundách za mnou a kontrolují, zda nás nikdo nevidí. Doběhneme až k cihlové budově, kde se od nás Liam oddělí, aby se mohl dostat do hlídací věže.

Niall, Louis a já přejdeme na stranu budovy, kde má hlídku ochranka. Na druhé straně vedle dveří je obrovské zrcadlo, ve kterém jsou čtyři ozbrojení muži v uniformách, zabraní do konverzace. Všichni tři se skrčíme pod okno a já jim tiše rozkážu, aby mě následovali. Zbraň mám přitisknutou na hrudi, připravenou okamžitě vystřelit, zatímco se plazíme ke dveřím.

„Zasahujte jen do hlavy, ať neušpiníte ty bílý košile," zašeptám.

Věnuju svým kolegům pohled a vysloužím si od nich souhlasné přikývnutí - zbraně nachystané na útok.

Jakmile se dostaneme ke dveřím, natáhnu za sebe paži směrem k nim a začnu na prstech odpočítávat, mezitím co druhou rukou se natáhnu ke klice a následně dveře prudce otevřu.

Všichni tři naráz vtrhneme dovnitř se zbraněmi namířenými před sebe, načež se hlídka šokovaně otočí k nám. Nedali jsme jim ani šanci se natáhnout pro jejich zbraň, ihned jsme je zastřelili - já dva a Niall s Louisem další dva. Neuběhlo ani deset vteřin a už všichni leželi na zemi.

„Tak to bylo jednodušší, než jsem čekal. Ochranka na hovno," vydechne Louis, zatímco zkoumá mrtvá těla.

Stisknu tlačítko na svém sluchátku, abych mohl informovat Liama.

„Liame, dostal ses nahoru?" zeptám se s rukou u ucha.

„Jo chlape, už na sobě mám uniformu a čekám na tu holku. Jak vypadá?" odpoví.

„Pošlu ti její fotku." Vytáhnu telefon a odešlu mu fotografii, kterou jsem získal z jejího protokolu na střední škole. 

„Tyvole, je sexy," uslyším Liamův hlas.

„Já vím," odpovím, načež se Niall zasměje, jelikož naši konverzaci slyší ze svého sluchátka.

Podívám se z okna a ujistím se, že nás v dohledu nikdo neohrožuje. Potom se otočím ke klukům zpátky a vidím, že už oba dva vysvlékají muže z uniform.

„Nemůžu uvěřit tomu, že si fakt obleču hadry čtyřicetiletýho týpka," stěžuje si Niall, zatímco svléká muže do spodního prádla.

Zasměju se, protočím oči a nepřestávám skenovat okolí, mezitím co se převlékají.

„Jakmile ji dostanu, musíme vypadnout rychleji, než si někdo všimne pěti mrtvejch zaměstnanců," informuju je.

„Ty se nepřevlíkneš?" zeptá se Louis, který si teď zapíná bílou košili.

„Nejdřív uděláte svoji část vy a zjistíte mi, v jaké bude učebně. Pak se převleču i já, půjdu tam a řeknu, že ji volají do ředitelny," vysvětlím s pistolí v ruce.

„A jak ji pak uneseš?" zeptá se Niall.

„Půjdu s ní směrem k ředitelně a cestou ji uspím," odpovím.

Oba dva přikývnou a dokončují převlékání. Teď už vypadají, jakoby sem patřili. Své oblečení nechají zastrčené za dveřmi a nasadí si pilotky, jenž měli předtím nasazené teď už mrtví muži.

„Fajn Robe a Stevene, vy víte, kam máte jít," řeknu, když se podívám na jejich jmenovky.

Rozloučíme se kývnutím a já následně sleduju, jak vychází ven a zavírají za sebou dveře.