Malignant [CZ]

Six

‚‚Slyšelas mě," řekne a přejde na druhý konec místnosti.

Nad jeho rozkazem se mi začnou třást ruce a myslí mi probíhají nepěkné myšlenky.

‚‚J-já nech-" začnu, ale okamžitě mě přeruší.

‚‚Nebudu se dívat," řekne tiše a rozsvítí světlo v malé místnosti, kde je pravděpodobně šatna. Teď jsem tedy zmatená.

Šatna vypadá téměř prázdná, ale on ukáže na jedno místo.

‚‚Proč?" zeptám se.

‚‚Prostě to udělej Amelio. Nebudu se dívat, pokud nechceš," odpoví a vytáhne z šuplíku trekingové kalhoty a volný bílý crop top.

Takže po mně jen chce, abych se převlékla? Tak to jsem teda nečekala, projde mnou velká úleva. I tak se ale nechci převlékat přímo před ním.

‚‚Mohla bych se prosím převléct v soukromí?" zamumlám.

‚‚Fajn," protočí očima a hodí mi oblečení. Podívám se na to krátké tričko a nemůžu si pomoct s další poznámkou.

‚‚Tohle je hodně krátké," namítám a dívám se na ten kousek látky.

‚‚Zlatíčko, buď ráda, že tě tady nenutím chodit jen v podprdě a tangách. Važ si toho." Zavrtí hlavou a vychází z pokoje.

Nad jeho poznámkou se na něho znechuceně podívám a on se nad mojí reakcí ušklíbne. ‚‚Co? Nelíbí se ti, co říkám?" řekne s ďábelským úsměvem.

‚‚Ne..." zamumlám.

‚‚Proč? To kvůli těm tangům?" zeptá se a já se nad tím slovem opět znechuceně zamračím.

‚‚Wau, ty jsi hodně naivní," zavrtí nevěřícně hlavou a konečně vyjde pryč a jeho stín mizí, jakmile za sebou zavírá dveře.

Vydechnu úlevou a pomalu si jdu sednout na postel. Tento pokoj je vskutku krásný, připomíná mi starý pokoj mé sestřenice, který měla když jí bylo 12. Vždycky jsem jí ho strašně záviděla, protože ona měla obrovský pokoj s velkým zrcadlem a vlastní koupelnou. Ten můj vedle jejího vypadal jak krabice na boty.

Rychle jsem se převlékla do teplých tepláků a toho malého volného trička. Poté jsem si stoupla a podívala se na sebe do zrcadla. Lezlo mi skoro celé břicho. Pokusila jsem se tričko stáhnout dolů, ale bylo to marné. Možná kdybych si vytáhla ty tepláky až nahoru...

To bych pak ale vypadala stupidně.

Budu se prostě muset smířit s tím, že moje břicho bude pořád na očích. Jdu k té šatně, ve které byl, a znovu tam rozsvítím. Šatna je opravdu skoro prázdná, ale všimnu si jedné sekce, kde visí nějaké dámské oblečení a vypadá, že se hodí k ženám mého věku. Proč ho tady má? Je tu pár pěkných kousků.

Nevím, kolik je hodin, ale jsem vyřízená. Mělo by být tak kolem páté hodiny, ale dnešní den byl opravdu náročný. V tichosti vylezu na postel a rozhodnu se si lehnout dokud nepřijde bušit na mé dveře s rozkazem, ať uklidím nebo něco podobně nevýznamného.

Není přece špatně, když si lehnu, ne? Očividně mě teď nepotřebuje když mi jen dal oblečení a odešel pryč... a neřekl mi, abych pak šla za ním.

Lehnu si na tu bílou postel a ucítím pocit klidu. Tahle postel je tak měkká!

Položím si hlavu na polštář a zadívám se na strop. Vážně jsem se zarazila, když mi řekl, abych si sundala oblečení, ale nakonec se ukázalo, že nechtěl udělat nic, co jsem si myslela. Vážně doufám, že se ani o nic takového nepokusí.