Malignant [CZ]

Seventy Five

Harry Styles

„Potřebuju, abys mi kryl záda." Otočím se k Niallovi, když jdeme směrem ke strip klubu.

„Proč? Pořád jsi mi neřekl, co tady vlastně děláme," zakření se Niall, jakmile se otočíme k budově.

„Musím si vyřídit pár věcí s jednou striptérkou." Prohrábnu si vlasy.

„Jaký věci? Je mezi tebou a Amelií všechno v pohodě?" zeptá se hned se špetkou starostlivosti.

„Jo, všechno v pohodě... nemluvím o takových věcech, o jakých si myslíš, že mluvím. Potřebuju si promluvit se Cinnamon o něčem, co souvisí se zdrogováním Amelie," odpovím a všimnu si, jak se procházející lidé snaží vyhnout očnímu kontaktu se mnou či Niallem.

„Ty myslíš ten incident s ketaminem, o kterým jsi mi říkal? Pořád jsi nepřišel na to, kdo to udělal?" ozve se šokovaně.

„Ne, a už mi z toho jebe. Zabil jsem tak tucet sráčů, abych se dostal k tomu pravýmu, ale nedávno jsem zjistil, že Cinnamon ten ketamin před pár dny nabízela a prodávala, a jelikož to tady dole není moc oblíbená droga, je teď na seznamu jako první podezřelá," vysvětlím.

„A proč ti mám krýt záda?"

„Protože nechci, aby někdo vešel dovnitř," zamumlám, zatímco vcházíme do prázdného klubu. Dopoledne tady bývá většinou vylidněno, až na pár alkoholiků u baru.

„Harry, Nialle!" zavolá na nás usmívající se Crystal a dojde k nám oděná pouze ve spodním prádle.

„Potřebuju mluvit se Cinnamon." Přeskočím malichernosti a jdu rovnou k věci.

„Dobře, no však víš, kam máš jít... za chvíli ji za tebou pošlu," řeknou její umělé rty, mezitím co si mě prohlíží odshora dolů.

Vyjdu tedy k oné 'místnosti uspokojení', ve které jsem nebyl několik měsíců. Zmizím za rudý sametový závěs a uprostřed místnosti uvidím známou židli - na té jsem kdysi sedával velmi často.

Po dlouhé době se na ni posadím, prohrábnu si vlasy a rozhlédnu se po pokoji, jenž je osvětlen pouze malou lampou. Trpělivě čekám. Už jsem zapomněl, jak moc po sexu to tady vlastně smrdí.

„Jestlipak to není pan Harry Styles," uslyším známý hlas Cinnamon, která právě vchází přes závěs ve vysokých kozačkách. Její křiklavě červená podprsenka sladěná se stejnobarevnýma kalhotkama je tak transparentní, že vidím už odsud v podstatě všechno, a poprvé za svůj život mám pocit, že bych se měl otočit. Nabarvené blonďaté vlasy jí splývají kolem ramen, zatímco rty má rudé a napuchnuté od injekcí. Vypadá víc nechutně, než si pamatuju. Tohle mi kdysi připadalo sexy? Protože když se na ni dívám teď, připadám si znechucen.

Asi jsem si až moc zvykl na Ameliin přirozený šarm.

„Nějakou dobu jsem tě tady neviděla," usměje se a pomalu ke mně přichází, čímž její podpatky hlasitě dopadají na podlahové desky.

„Dostalo se ke mně, že tu poslední dobou nabízíš dost silnou drogu," oznámím a ruce nechám u svých boků.

Ona se na mě zakření, dojde ke mně a okamžitě mi sedne na klín. Vůně jejího laciného parfému mi málem způsobí bolest hlavy, a jediné, co chci udělat, je odstrčit ji, ale musím vytrvat.

„Kdopak se ptá?" Položí mi ruce na hruď a růžovými gelovými nehty mi jemně zaryje pod kůži.

„Možná že já," zamumlám.