Malignant [CZ]

Thirty Eight

Pomalu otevřu oči, zmatená, kde to jsem. Po pár vteřinách si zvyknu na denní světlo a uvědomím si, že jsem stále v Harryho pokoji. Podívám se na budík a uvidím, že je půl jedné odpoledne. Wau.

Prospala jsem půlku dne... to mě takhle dlouho Harry nechal spát?

A kde vůbec je?

Moje mysl byla tak mimo, že si uvědomila až teď, že jeho obrovská paže leží na mém boku a mé nohy jsou propletené s jeho. Podívám se za sebe a vidím ho, jak stále tiše podřimuje.

Druhá jeho ruka se nachází pod mou hlavou. Sleduju jeho potetované předloktí a nerozumím tomu, jakto, že to nebyla první věc, které jsem si všimla, když jsem se probudila.

Jak se tohle stalo? On měl zůstat na své půlce a já také. Nevím, zda bych ho měla probudit nebo čekat, až se probudí sám.

Ale komu si to nalhávám... nedokážu tady ležet a nic nedělat, dokud se neprobudí. Musím se odsud dostat pryč. Třeba když to zvládnu, aniž by se probudil, tak si ani nevzpomene, že jsem tu vůbec byla.

Pomalu se začnu zvedat, nejnenápadněji, jak to jde, a modlím se, aby mi to vyšlo.

‚‚Amelio," zamumlá jeho chraplavý hlas a já zamrznu. Otočím se na něho a vidím, že se jeho zelené oči vpalují do mých.

‚‚Dobré ráno." To je vše, co jsem schopna ze sebe dostat. Jeho kudrnaté vlasy jsou rozcuchané, ale stále na něm vypadají dobře. Jeho oči vypadají unaveně, mají pod sebou kruhy a jeho ruka se ani nepohla, i když už si uvědomuje, že ji tam má.

‚‚Promiň, že jsem tě donutil tu spát," řekne, zatímco má hlavu stále zabořenou do polštáře.

‚‚Nedonutil jsi mě, je to v pohodě," odpovím v rychlosti a stále skenuju jeho paži na mém boku. Jakmile si mého pohledu všimne, odtáhne ji.

‚‚Děkuju."

‚‚Za nic. Pamatuješ si ze včerejška něco?" zeptám se zvědavě. Zajímalo by mě, jestli si pamatuje, že mi řekl o své sestře a o její smrti.

‚‚Nějaký utržky jo," zamumlá a posadí se, načež si ihned přitiskne dlaně na spánky.

‚‚Kurva," zanadává a pevně zavře oči. Zdá se, že je v bolestech, tudíž hádám, že má pořádnou kocovinu.

‚‚Přežiješ to?" zeptám se zlehka.

‚‚To mě poser, proč bych tak moc pil, já nikdy kocovinu nemám," zavrčí a znovu padne hlavou do polštáře jako dítě. 

‚‚A taky jsi hulil," dodám.

‚‚Kuuuuuuuurva."

‚‚Dobře, umíš i jiný slova?" zeptám se otráveně.

‚‚Bacha na to," zamumlá výhružně. Možná bych z jeho poznámky měla být vystrašená, ale vzhledem k tomu, že se zabořený do polštáře, je spíš vtipný než strašidelný.

‚‚Fajn. Já nevím, co se v takových situacích dělá, takže asi půjdu... potřebuješ něco nebo tak?" Stoupnu si z vyhřáté postele a podívám se na jeho dlouhé tělo.

‚‚Donesla bys mi nějaký prášky na hlavu?" zamumlá do polštáře.

‚‚Kde?"

‚‚V kuchyni," odpoví a ukáže paží ke dveřím, kdybych ho náhodou neslyšela.

Nemůžu si pomoct, ale lehce se nad tou situací zakřením. Vím, že je v bolestech, ale je to sakra legrační. Ani se nesnaží zvedat hlavu, takže jsou vidět jen jeho rozcuchané vlasy.