Malignant [CZ]

Twenty

Jakmile se z klubu začnou ozývat výstřely, srdce se mi zastaví. Všichni tři vyskočí z pohovky, vytáhnou si z opasku zbraně a namíří je ke vchodu VIP sekce.

‚‚Co to kurva?" řekne Niall.

Zůstanu v šoku sedět na pohovce a nedokážu se ani pohnout.

‚‚Amelio, musíš zůstat tady," rozkáže Liam.

‚‚Ale já-," začnu panikařit, ale zase mě nenechají domluvit.

‚‚Musíš zůstat tady! Vrátíme se až bude všude čisto." Liam zvýší hlas a já leknutím lehce trhnu tělem. 

Pomalu přikývnu a sleduju, jak běží z VIP zóny a nechávají mě tu samotnou.

Jsem sama.

Jsem sama a nikdo mě nesleduje - tohle by mohla být má šance na útěk.

Opatrně se zvednu a váhavě jdu na konec sekce. Podívám se z patra do přízemí a vidím ženy, jak se vyděšeně plazí po zemi a všichni muži v kožených bundách před sebou drží zbraně.

Rychle mi dojde, že tohle je možná moje jediná šance se odsud dostat. Nevím, jak daleko uprchnu, ale možná díky tomuto incidentu budou někteří utíkat výtahem nahoru nad zem a mně se podaří do jednoho z nich dostat.

Vyjdu z VIP zóny a seběhnu schody dolů. Když si uvědomím, v jakém nebezpečí zrovna teď jsem, obrátí se mi žaludek a srdce mi málem vyskočí z hrudi. Každou vteřinou bych mohla být zastřelena, ale jelikož je tohle má šance, musím tento risk podstoupit.

Dostanu se až dolů k plazícím se lidem a najednou uslyším další výstřely a křičící dav lidí.

Zůstanu stát v šoku a sleduju, jak se přímo přede mnou odehrává přestřelka.

Nemůžu se ani hnout a zatímco většina lidí leží na zemi, já pořád stojím a vyčnívám tak nad všemi ostatními. Pak ale ucítím, jak mě někdo zezadu popadne a stáhne na zem. Nad tím náhlým kontaktem vyjeknu, neudržím rovnováhu a spadnu na zem.

Ležím na zádech a když otevřu oči, uvidím Harryho, který se nade mnou sklání. Snažím se popadnout dech a sleduju, jak se na mě v šoku dívá.

‚‚Co děláš tady dole kurva!" zakřičí šeptem zatímco přestřelka pokračuje.

‚‚H-hledala jsem tě," zalžu.

‚‚Musím tě odsud dostat," řekne a jedním rychlým pohybem mě postaví na nohy.

Schovám se pod jeho velkou paži a on mě zakryje kouskem jeho bundy. Jeho druhá paže obejme vršek mé hlavy a já se chytnu jeho pasu, abych neupadla. Když spěcháme ven z budovy, dívám se celou dobu na naše nohy. Harry si z opasku vytáhne zbraň a začne do klubu střílet, nad čímž poskočím strachem.

Vystřelí několikrát za sebou, a pak jeho dlaň pevně stiskne mou a rychle mě vede ulicí pryč od klubu. Snažím se mu stačit, ale je na mě moc rychlý, a tak za ním klopýtám, zatímco mě táhne za sebou.

Po chvíli prudce zatočí mezi dvě budovy, kde není moc světla. Konečně přestane utíkat a přitiskne mě na zeď jedné z budov. Jeho tělo se natiskne na mé zatímco soustředěně poslouchá, jestli nás někdo nesleduje.

‚‚Proč nejdeme do výtahu?" zašeptám celá bez dechu.

‚‚Protože výtahy jsou moc daleko a je to po rovince, mohli by nás vidět a střílet i z dálky," zašeptá - jeho hlava je přímo nad mojí.

Jeho tělo bylo příjemně teplé a cítila jsem, jak jeho srdce buší. Ne sice tak splašeně, jako moje, ale i tak rozhodně nebyl v klidu.

‚‚Co jsou zač?" zeptám se.