Malignant [CZ]

Ninety Six

Poprvé za nějakou dobu se probouzím ve své vlastní posteli, vždy téměř dezorientovaná okolím, jelikož už jsem si tolik navykla spát v Harryho pokoji. A i když jsem byla naprosto vyčerpaná, stále jsem se v noci opakovaně probouzela.

Od té doby, co mi Harry ošetřil prst, jsme spolu skoro nemluvili; každý si hledíme svého a celý apartmán je tak velmi tichý.

Abych se nějak zabavila, rozhodla jsem se svoji ložnici důkladně uklidit s vizí, že když si to tu upravím podle sebe a udělám to tu útulnější, možná si to tady víc užiju. Harry je jako vždy vzhůru už dlouho, ale netuším, co provádí. Jeho rekonvalescence probíhá dobře, protože už zase hodně pracuje a dělá v podstatě to, co předtím. I tak tu s ním však zůstanu - s ním nikdy nevíte, co se může přihodit, a navíc nechci zbytečně prudit Ericu a válet se na její pohovce.

Nebudu ale lhát, je těžké tu s ním teď pobývat - těžší, než bych čekala. Mé emoce jsou nevyzpytatelné, potřebuju víc času na promyšlení všeho, co se stalo.... ale pak ho vidím procházet chodbou a jsem z toho akorát ještě víc smutná. Chci mu v takových chvílích padnout do náruče nebo si z něho dělat srandu v kuchyni, jak jsme to dělávali předtím. Zase bych chtěla nosit jeho trika a hrát si s jeho vlasy...

Nemůžu ale zapomenout na to, co udělal.

Vidím ho sice každý den, ale i přesto mi tolik schází. A proto se potřebuju odreagovat, jak jen je to možné.

Vyjdu ze svého pokoje a samozřejmě zrovna i on musí vycházet ze svého. Oba ztuhneme a podíváme se jeden na druhého, aniž bychom věděli, co říct. Nemluvila jsem s ním celý den a už se chýlí k večeru.

Zůstává stát ve dveřích, na sobě má pouze černé tepláky a já si ihned všimnu vertikální jizvy na jeho hrudi. Rána se hojí nádherně, ale i tak je jasné, že zanechá stopu.

„Tvoje hruď...," zamumlám a nepřestávám se na ni dívat.

On sklopí hlavu a lehce přikývne. „No jo... je to fakt odporný," vydechne a podívá se zpátky na mě.

„Ne, není to odporný... ber to jako své nové tetování," řeknu tiše, načež se mírně zasměje a znovu kývne hlavou.

„Asi jo no."

Nastane chvíle ticha, kdy jen opět stojíme na místě. Harry si nervózně promne zátylek, a poté opět promluví.

„Zrovna jsem se chystal udělat večeři, co by sis dala?" zeptá se a přeruší nepříjemné ticho.

„Oh, to je dobrý, udělej si na co máš chuť... já si něco udělám později," odmítnu mírně jeho nabídku.

„Amelio notak... uvařím něco pro nás oba," namítne neodbytně, rozejde se chodbou a projde kolem mě, tudíž ucítím jemný vánek a jeho parfém.

Poslouchám, jak schází schody a každým krokem se mi oddaluje. Pak ale uslyším zaklepání na vchodové dveře.

Kdo by to tak mohl být?

Zvědavě přejdu k zábradlí prvního patra a vidím, jak se Harry otáčí z kuchyně a vrací se ke dveřím. Jakmile se k nim dostane, dveře otevře a odhalí tak nikoho jiného než Ericu v černých kožených kalhotech a černém průsvitném síťovaném triku, přes které jde vidět její krajková černá podprsenka.

„Ehm... ahoj?" pozdraví Harry zmateně, zatímco Erica opětuje jeho pohled.

„Amelia je tady, že jo?" zeptá se chladným tónem, i když kvůli její všudypřítomné pozitivní energii se i tak zdá být milá. Vím, že je také na Harryho naštvaná potom, co jsem jí o něm všechno řekla.

„Erico?" ozvu se a rozejdu se po schodech dolů.

„Amelio!" její úsměv prozáří celou místnost, mezitím co se na mě podívá přes Harryho rameno.

„Co tady děláš?" zasměju se a obejmu si rukama břicho.

„Jdu s pár kamarádkami do klubu, a tak mě napadlo, že bys mohla jít s námi, aby ses trochu uvolnila!" vysvětlí s úsměvem. Sice mě těší, že na mě tak myslí, ale nevím, zda je to nejlepší nápad.

„No já měla v plánu zůstat tady a dokončit úklid," zamumlám a podívám se na Harryho, který mezitím ustoupil z cesty a vložil si ruce do kapes.

„Amelio, vždyť jsi nebyla venku za zábavou celou věčnost... myslím, že ti to prospěje," poslední část věty zašeptá.

„Já jen nevím, jestli-"

„Běž, Amelio," přeruší mě Harryho hlas, načež vykulím překvapeně oči a obě se na něho otočíme.

„Cože?" zeptám se zmateně. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že by Harry souhlasil s tím, abych šla do klubu sama. Je ale pravda, že mi nemá právo kecat do toho, co můžu a nemůžu.

„Běž. Já vím, že se tady se mnou dusíš a nedělala jsi nic jiného, než že jsi seděla vedle mě skoro týden v nemocnici," vysvětlí svůj záměr.

„Takže tobě nevadí, když půjdu sama do klubu?" zeptám se nevěřícně.

„No zůstaň celou dobu s Ericou, logicky. Ale ne, nevadí, aspoň se zabavíš. Už ti nechci nic zakazovat," řekne klidně. Bože, musí se cítit opravdu hrozně provinile, protože tohle vůbec nezní jako on.

Erica se s úsměvem otočí zpět ke mně. „Super, tak pojďme!" vyhrkne, vezme mě za ruku a táhne mě do schodů nahoru.

Opět se podívám na Harryho, jehož rty jsou v úzké linii, načež na mě kývne a sleduje, jak mě Erica táhne do pokoje. Tohle je tak neobvyklé - fakt, že je mu jedno, že někam půjdu sama. Vždycky přece dbal na to, aby byl v klubu neustále po mém boku.

Dojdeme s Ericou do mého pokoje, zavřeme za námi dveře a rovnou zamíříme do šatny.

„Erico, jsi si jistá, že bych tam měla jít? Vždycky, když tam totiž jdu, tak se stane něco šílenýho," nadhodím, posadím se na kraj postele a nechávám Ericu hrabat se oblečením.

„Ano, myslím si, že je to skvělý nápad. A budeš celou dobu se mnou, takže se nemusíš ničeho bát. Kde máš ten červený cropp top?"

„Jak víš, že tu mám červený cropp top? Nikdy jsem ho na sobě neměla," překřížím si ruce na hrudi.

„Hodně věcí do téhle skříně jsem vybírala já nebo přímo byly moje, ty pako...  Harry ti to nikdy neřekl?" zakření se a konečně najde to, co hledala.

„Ne... takže takhle se sem všechno to dámské oblečení dostalo?" řeknu šokovaně.

„Ano, třídila jsem si svůj šatník a zjistila, že mi spousta věcí už vůbec nesedí. Harry mi pak sdělil, že jeho nová asistentka má příšerný vkus, a tak si to přišel všechno odnést k sobě," objasní.

„Páni... já si už takovou dobu říkala, jak se sem to oblečení vůbec dostalo! To je mazec," zavrtím hlavou.

„Jo, ale jelikož už vím, že tě ve skutečnosti unesl... myslím si, že akorát potřeboval dostatek oblečení, aby jsi měla vůbec co nosit."

„Asi máš pravdu," souhlasím a vstanu.

„Ale dost o něm, dnes už na něho vůbec nebudeme myslet. Dnešek si pro jednou všichni užijeme. Vezmi si tenhle červený top a k tomu tyhle černé džíny s vysokým pasem, co jsou roztržené na kolenou," poradí mi Erica a oba dva kousky mi podá.

Možná je opravdu dobrý nápad jít ven a bavit se. Na Harryho se už snažím nemyslet celé dny, ale je to marné, takže mi taková akce možná prospěje. A s Ericou je navíc vždy zábava.

„To vypadá skvěle," řeknu a převezmu si od ní ten odhalující materiál.