Malignant [CZ]

Thirty Seven

Dívám se do zrcadla a pozoruju otisky prstů na mém krku, ze kterých se už teď tvoří modřiny. Dotknu se jich prsty a tiše syknu bolestí.

Už je asi deset hodin večer a Harry se ještě nevrátil potom, co asi ve tři hodiny odešel. Nemám tušení, kde je, a ani co dělá, ale je mi to jedno. Jsem radši, když je pryč a řeší si svoje věci, než když je tady a ničí mi život.

Tak strašně mě děsí... a já to nenávidím.

Dřív bylo těžké mě vystrašit, ale v momentě, kdy mi do života vstoupil on, už to zdaleka není pravda. Nechápu, jak někdo může tak rychle přejít z milého muže do muže, který vám vyhrožuje smrtí.

Nese mě domů v náruči, když jsem nemocná, a dokonce se mnou vleze do sprchy, aby mi pomohl se umýt. Postará se o mě, když se spálím a vaří mi jen proto, aby měl jistotu, že jím.

Ale potom mě na dva dny zavře do cely, přitiskne ke zdi a řve na mě s otevřeným nožem vedle mé hlavy. Pověsí mě ze zábradlí a nutí mě prosit ho o slitování. Dokonce mě přiměje se dívat, jak přímo přede mnou někoho mlátí k smrti, zatímco mi šeptá, že za jeho smrt můžu já.

Tohle všechno je důvod, proč se bojím Harryho Stylese. Nejen že dokáže být tak neuvěřitelně zlý, ale uvnitř sebe umí být hodný starostlivý člověk.

Seděla jsem tam pravděpodobně dobrých čtyřicet pět minut, než jsem se dokázala zvednout a uklidit rozbité sklo. Nemohla jsem si pomoct, ale pořád jsem si přehrávala naši hádku a přemýšlela nad každým jeho slovem a pohledem.

Vím, že jsem si ten nůž kupovat neměla, bylo to hodně stupidní rozhodnutí. Myslí si snad ale, že bych se odsud nějak nepokusila dostat pryč? Jako - má právo být za to naštvaný, ale měl by si také uvědomit, že nemůžu tento apartmán uklízet celý svůj život. Nemůže přece očekávat, že mě tu bude celé dny držet a já se ani jednou nepokusím utéct.

Celý zbytek večera jsem strávila úklidem dalších věcí, abych se nějak odreagovala. Lhala bych, kdybych tvrdila, že nemám strach z toho, že sem každou chvíli přiběhne a začne na mě znovu křičet.

Přehodím si vlasy přes ty otisky na krku a začnu si čistit zuby. Nemůžu nad tím už dál přemýšlet, jinak z toho zešílím.

Jakmile si vyčistím zuby, umyju si obličej a upletu si cop, aby mi vlasy nezavazely v obličeji. Poté dojdu do pokoje a zavřu za sebou dveře. Chci už jen jít do postele a na všechno zapomenout. Na začátku tohoto dne jsem byla tak blízko Harryho polibku, a na konci dne tak blízko mého uškrcení.

Vylezu si na postel, zakryju se peřinou a v duchu doufám, že zítřejší den bude více zvladatelný než dnešní. 

//

‚‚I'm just a teenage dirtbag baby!" Otevřu oči nad tím hlasitým zpíváním, které mě probudí.

Podívám se na budík a zjišťuju, že jsou teprve tři hodiny ráno. To je Harry? Žaludek se mi automaticky sevře, ale moje hlava se začíná zajímat, proč zpívá z plných plic takhle v noci.

Váhavě vstanu z postele a překřížím ruce na hrudi, načež potichu otevřu dveře.

Celou chodbou se rozléhá jeho hlasitý zpěv a já jsem každou vteřinou zmatenější. Potichu se plížím chodbou až k zábradlí, ze kterého se rozhlédnu dolů do obývacího pokoje a uvidím Harryho, jak stojí u vchodových dveří a vyzouvá si boty. Co to dělá? A jakto, že je doma tak pozdě?

‚‚Harry," zamumlám napjatě. 

Nebere mě vůbec na vědomí a dál křičí text písničky, kterou jsem nikdy neslyšela, zatímco odkopává své boty.