Malignant [CZ]

Seventy Eight

Harry v Ameliině snu^

„Víš už výsledek  svého testu z matematiky, Amelio?" zeptá se mě otec s pohledem upřeným do novin. Překvapeně vykulím oči, když se kolem sebe rozhlédnu a uvidím kolem kulatého stolu sedět celou rodinu. Všichni jsou oblečení od hlavy až k patě v bílé barvě a shora na nás intenzivně dopadá umělé světlo. Mimo tento stůl je však všude kolem temnota.

Tady už jsem byla.

Podívám se na Adriana sedícího naproti mně. Jeho oči jsou upřené na svůj talíř, kde si hraje s hráškem. Vypadá... provinile.

„Proč jsi mi lhal, Adriane?" ignoruju tátovu otázku. Adrian však dělá, jakoby mě ani neslyšel. „Adriane, proč bys mi lhal? Nikdy jsi tu noc pro jídlo nešel! Šel jsi do podzemí, abys mohl řídit gang!" zvýším na něho hlas.

„Amelio, rád bych věděl, jak jsi dopadla v testu z matematiky," zopakuje můj táta, aniž by reagoval na má slova.

„Tati, tvůj syn je vrah! Proč se místo toho, abys mě kritizoval za mé známky, nezeptáš jeho, proč od nás odešel? Lhal tobě, mámě i mně! Lhal nám úplně všem!" bouchnu pěstí do stolu a postavím se na nohy. „Celou tu dobu jste ho měli za dokonalé dítě a devatenáct let jste si mě ani nevšímali! Vždycky byl na prvním místě on a ani teď, když se z něho vyklubal vrah, mě nemilujete stejně jako jeho!" zakřičím naštvaně a dívám se na svou rodinu, která mne stále ignoruje.

Najednou ucítím jemný stisk mé paže, což mě přinutí se otočit. Za sebou uvidím usměvavého Harryho, jenž si proplete prsty s mými.

„Já tě poslouchám, miláčku," ozve se jeho klidný tichý hlas.

Vzhlédnu do jeho zářících smaragdových očí. Tak ráda ho tady teď vidím.

Opětuji mu úsměv, zatímco mě nepřestává povzbudivě držet za ruku. Cítím, jak mi palcem jemně krouží po kůži a když se na něho tak dívám, všímám si, jak pod tím světlem celý září. Vypadá jako anděl.

Všechno se ale změní, jakmile uslyším výstřel a uvidím letět kulku přímo do Harryho čela, což způsobí, že se naše ruce odtrhnou a jeho vysoké tělo tvrdě dopadne na zem. Čelist mi spadne a mám pocit, že se mi zastavilo srdce, mezitím co se dívám na lásku mého života nehybně ležet na studené podlaze.

Prudce otočím hlavu ke stolu a všimnu si stojícího Adriana s černou pistolí v ruce. Jeho rozhněvaný pohled je upřený přímo na mě.

„Co jsi to udělal?!"zařvu na něho a ihned se zhroutím na zem vedle Harryho těla. Kulka prošla přímo jeho lebkou, kolem které se teď rychle tvoří kaluž krve. Jeho oči zůstávají klidně zavřené, zatímco mně začnou téct slzy z očí.

„Není to snad to, co jsi chtěla, Amelio!" zakřičí na mě Adrian.

Zmateně k němu vzhlédnu, překvapená, že na mě najednou mluví.

„Milovala jsem ho!"

„Chtěla jsi ho mrtvého! On tě od nás odtáhl, Amelio. Je to monstrum!" 

„Záleželo mu na mně víc, než vám třem dohromady! Miloval mě, a já milovala jeho," začnu nekontrolovatelně vzlykat a znovu se podívám na jeho studené prázdné tělo.

„Zasloužil si umřít," zamumlá Adrian.

„Nenávidím tě!" zakřičím z plných plic a má hlava pomalu dopadne na Harryho hruď.