Malignant [CZ]

Seven

Jasně že jsem tu snídani spálila.

Pokusila jsem se udělat palačinky, protože jsem na ně měla strašnou chuť, ale sotva jsem se na pár vteřin odvrátila od pánvičky, začaly hořet. Naštěstí to byl jen malý ohýnek, takže jsem to zvládla uhasit bez toho, aby se to Harry dozvěděl.

Rozhodla jsem se teda, že místo toho udělám toasty. Ty se mi také trochu spálily, ale dělala jsem, co jsem mohla. Doufám, že to sní do posledního drobku, protože jsem to tu celé málem podpálila jen kvůli tomu, aby měl co jíst.

Na tousty jsem namazala máslo - dva pro mě, dva pro Harryho. Furt nechápu, proč tomu idiotovi dělám snídani.. no nemám na vybranou.

Vezmu talíř s jeho porcí z kuchyně do obýváku, ale nikde ho nevidím. Kde asi je? Ve své kanceláři? Tam mi ale zakázal chodit, tak co mám teda dělat? Zaklepat?

Vyjdu schody nahoru a dojdu až ke dveřím, za kterými se má jeho kancelář nacházet. Váhavě na ně zaklepu a čekám, až někdo otevře. Stojím tam jako kůl v plotě a neslyším za dveřmi žádný pohyb. 

Zaklepu znovu a řeknu jeho jméno v případě, že mě třeba neslyšel.

Pořád nic. Co tam sakra dělá?

Bez většího rozmýšlení pomalu otevřu kliku a dveře otvírám. Jakmile se ozve vrznutí dveří, vyleká mě hlasitý zuřivý hlas a já dveře ihned zase zabouchnu.

‚‚Co to kurva děláš?!" Harry křičí, zatímco stojí před dveřmi do koupelny.

Moje tělo ztuhne a srdce mi začne bušit jako splašené.

‚‚J-já jsem tě v-volala a tys neodpovídal, chtěla j-jsem ti tohle dát..." koktám ze strachu jako idiot.

‚‚Řekl jsem ti, že do mé kanceláře máš vstup zakázán, Amelio! Když něco řeknu, ty poslechneš!" zařve na mě jeho drsným hlasem a blíží se ke mně.

‚‚Harry já se omlouvám!" Cítím, jak se mi do očí opět dostávají slzy.

Sebere mi talíř z ruky a praští s ním o zeď. Jakmile uslyším tu ránu a všude se rozlétnou střepy, nekontrolovatelně vyjeknu.

Chytne mě za krk a tvrdě přimáčkne na protější zeď, o kterou se zase pořádně bouchnu do hlavy. Jeho ruka mi pořád svírá krk a já cítím, jak stisk zesiluje a já ztrácím dech.

‚‚Amelio, mám tě tady jeden den a ty už porušuješ pravidla! To mě kurva sere!" zařve přes zatnuté zuby.

‚‚D-dobře." To je vše, co ze sebe dokážu vysoukat. A s tím mě také pouští a já se svezu na zem s pokrčenýma nohama a nechám slzy téct proudem, sotva popadám dech. Rukou si prohmátnu krk a je mi jasné, že se tam objeví modřina.

Ve strachu se podívám nahoru a vidím, jak odchází do svého pokoje. Moje rozcuchané vlasy se mi začínají lepit na mé mokré tváře. Zavřu oči a snažím se ty vlasy trochu upravit, ale třepu se tak moc, že to jde těžko.

Nechápu, proč jsem ty dveře od jeho kanceláře otevřela. Bylo strašidelné vidět, jak v jeho žílách pumpuje adrenalin. Snažím se zhluboka dýchat a doufám, že se za chvíli trochu uklidní.

Uslyším zvuk střepů od rozbitého talíře a rychle otevřu oči.

Vidím před sebou Harryho na kolenou, jak sbírá střepy a hází je do odpadkového koše. V tichosti sbírá střep po střepu a kousky toastu. Jelikož jsem pořád v šoku z celé této události, nedokážu se ani pohnout a jen se na něho mlčky dívám.

Posbírá úplně všechno a poté se postaví na nohy. Takhle ze země vypadá ještě vyšší, stále na sobě má pouze šedé tepláky. Zaměřím svůj pohled na jeho stříbrný řetízek, kterého jsem si doteď nevšimla. Je dlouhý a má na sobě kulatý přívěšek s písmenem 'M' - hádám, že opět symbol Malignantu.

Podívá se na mě s odpadkovým košem v ruce, poté se ode mě rychle odvrátí a bez jakéhokoliv slova opustí chodbu.

Proč ten nepořádek uklidil? Byla jsem si téměř jistá, že bude chtít, abych to uklidila já. Posbírám veškerou svou zbylou sílu a postavím se opět na nohy.

Zastrčím si pramínek vlasů za ucho a tiše procházím uklizenou chodbou a poté po schodech do obýváku.

Za rohem zrovna jde Harry. Projde kolem mě v tichosti bez navazování očního kontaktu. Otočím se nechápavě za ním. Co mám teď jako dělat? Nejdřív na mě ječí a popadá mě za krk, a po pár minutách mě naprosto ignoruje a dělá, jakoby se nic nestalo.

‚‚Musím ti ukázat pár věcí, tak se nachystej, odcházíme za deset minut," zvolá přes zábradlí. Pomalu kývnu hlavou a utíkám do koupelny, abych si mohla umýt obličej a vyčistit zuby. Naštěstí tu vidím nerozbalený zubní kartáček přímo vedle umyvadla, takže hádám, že ten je určený pro mě. Nedostala jsem šanci se najíst, ale abych byla upřímná - ztratila jsem chuť. Vyčistím si tedy zuby a opláchnu obličej. Poté uvidím svůj odraz v zrcadle.

Vypadám... jinak. Unaveně, přitom jsem spala čtrnáct hodin. Nedokážu tu změnu popsat. Včera ráno jsem byla ve své koupelně doma. Pamatuju si, jak jsem si nanášela řasenku a tenkou vrstvu lesku na rty. Celá jsem zářila, ale teď? Vypadám strašně. Červené skvrny na krku jsou dost viditelné.

Snažím se zahnat veškeré své myšlenky stranou a vyjdu z koupelny dřív, než ho zase něčím naštvu. Harry právě stojí u vchodových dveří s poloplným pytlem v ruce. Co v něm asi je?

V tichosti se obuju a Harry otevře dveře. Vyjdeme ven do chodby až k výtahu. Harry zadá číselný kód a opět se ujišťuje, že ho neuvidím, poté se platinové dveře před námi otevřou a my vejdeme do výtahu.

Dveře se za námi zavřou a výtah se rozjede směrem dolů. Harry se opře o stěnu naproti mně a ruce spojí za zády. Má na sobě černé tričko a černé rifle, překvapivě bez kožené bundy.

‚‚K-kam to jdeme?" zeptám se ve strachu.

S odpovědí si dává na čas, ale nakonec řekne: "Na pár různých míst, ale nejdřív si jdeš udělat "tetování"," sdělí mi, zatímco si hraje s jeho piercingem.

Vykulím na něho oči a zase dostávám pocit, že budu zvracet. Tetování?!

‚‚Tetování?" řeknu hrůzou. Nikdy jsem si žádné tetování dělat nenechala a slyšela jsem, že pořádně bolí.

‚‚Jo, přesně to jsem řekl." Protočí očima.

‚‚P-proč?" Snažím se spolknout ten knedlík v krku.

‚‚Abys věděla, jaký máš teď závazky," zamumlá.

‚‚Co tím myslíš? Já nechci tetování," namítnu zmateně.

‚‚Tak to mě fakt mrzí Amelio," řekne ironicky.

‚‚Prosím řekni mi, proč potřebuju tetování." Začínám panikařit.

Odfoukne si z čela vlasy. ‚‚Ty víš, že pro výtahy se používaj číselný kódy," začne, načež kývnu v souhlas.

‚‚No a dole jsou skeny čárových kódů. Různé čárové kódy tě pouští do různých areálů," vysvětluje.

‚‚Dobře a jaká je teda pointa?" ptám se, pořád zmatená.

‚‚Potřebuješ čárový kód, zlatíčko," řekne a ďábelsky se usměje.