Malignant [CZ]

Eight

‚‚Potřebuješ čárový kód, zlatíčko," řekne a ďábelsky se usměje.

Moje tělo ztuhne. Potřebuju vytetovat zatracený čárový kód do mé kůže!

‚‚No tak to ne! Vždyť je to permanentní!" Začínám panikařit.

‚‚Jo, to je celá ta pointa. Budeš muset chodit do obchodu a do prádelen, který jsou dole. Ten čárovej kód ti otevře výtahy, takže tam budeš moct chodit beze mě. Když to ale použiješ pro pokus o útěk a budeš chtít nad zem, nepustí tě to," vysvětlí.

‚‚No tak Harry prosím, já to nechci," zaprosím.

‚‚Uklidni se, zas tak moc to nebojí," zakření se.

‚‚Ale je to permanentní!"

‚‚Copak ti nechávám vytetovat na ruku péro? Je to jen čárovej kód Amelio, třeba to nakonec bude sexy." Nad jeho poznámkou se znechuceně zavrtím.

‚‚Nemůžu tomu uvěřit." Chytnu se za břicho.

‚‚Tak začni," odbude mě a dveře výtahu se otevřou.

Před sebou vidím dlouhou cihlovou cestu, která vede k celé řadě obchodů. Jsem ohromena.

Už jsem to předtím říkala, ale opravdu nemůžu uvěřit tomu, že tohle všechno se nachází pod zemí. Vypadá to tu jako úplně normální ulice, akorát místo modré oblohy nad námi je vytesaný kámen a hlína. Jako osvětlení tu slouží silné pouliční lampy a samotná světla obchodů.

Vyjdeme z výtahu, který se nachází na úplném konci cesty, a stejně jako když jsme do podzemí přijeli včera, i tady jsou po celé jedné straně umístěny výtahy.

Proč jich je tady tolik?

Harry k mému překvapení položí svou paži přes má ramena. 

Podívám se na něho a cítím z jeho potetované paže kolem mě napětí. Tak strašně moc ho chci odstrčit, ale vím, že by z toho nevzniklo nic dobrého.

Řekl mi, že se mám chovat jako jeho 'zpříjemnění', ale za dveřmi od jeho bytu se mnou mlátí o zeď a popadá za krk.

Zadívám se na jeho tetování, které má na prstech. Má na nich také několik prstýnků, nejvíce z nich vyniká obyčejný stříbrný s písmenem 'M'.

Projdeme kolem pár lidí v kožených bundách a vyměníme si s nimi navzájem pohledy. Podívám se Harrymu do obličeje a pozoruju, že jeho výraz je tvrdý a nekompromisní. Jeho oči jsou temné a jeho čelist vyčnívá snad ještě víc než normálně.

Lidé, kteří si troufnou na něho vůbec podívat, se zase rychle odvrátí a kývají hlavami na pozdrav. Hádám, že nejsem jediná, co si myslí, že je děsivý.

Mineme obchod, lékárnu, klub, restauraci a další menší podniky. Oči se mi rozšíří, když spatřím opravdový obchod s oblečením. Jak je sakra možné, že nad zemí nejsou žádné obchody s oblečením, ale lidé v podzemí je mají?

Jakmile kolem něho procházíme, všimnu si pár kousků, které bych si hned vyzkoušela. Slyším také hlasitou hudbu, když se začneme přibližovat k budově, jejíž název odsud ještě nepřečtu.

Při příchodu k ní zjistím, že se jedná o strip klub. Vykulím oči, když v něm uvidím ženy oblečené pouze ve spodním prádle a vysokých podpatcích. Některé z nich navíc stojí před klubem a kouří cigarety.

‚‚Stylesi, miláčku, přijdeš dneska? Je sobota!" Zakřičí prsatá blondýnka, zatímco vydechuje kouř z úst. Vlasy má zapletené do dvou francouzských copů a na sobě má červené boty na podpatku se síťovanými silonkami. K tomu jí ladí krajková červená podprsenka pod černým průsvitným tílkem.