Malignant [CZ]

Seventy Two

Amelia Adams

„Blížíš se už ke konci té knížky Amelio?" uslyším Harryho hlas vycházející z jeho kanceláře.

Dojdu za ním do dveří a uvidím ho stát s jeho nahými svalnatými zády ke mně a s pohledem upřeným na popsanou tabuli před sebou.

„Kdo chytá v žitě? Jo, už ji mám skoro dočtenou." Opřu se o rám dveří a překřížím ruce na hrudi - na sobě jedno z jeho triček.

„Tak to by sis měla pospíšit, protože podle mě si budeš chtít přečíst i tu, co mám teď na stole," řekne a začne na tabuli něco čmárat.

Zvědavě pozvednu obočím a vyjdu bosýma nohama k jeho pracovnímu stolu.

Jakmile tu knihu uvidím, šokovaně se nadechnu - přede mnou je mně velmi známá kniha, nová a nedotknutá. Vezmu tu malou novelu do dlaní a ujistím se, že je to opravdu to, co si myslím.

Dlouhá cesta. Moje oblíbená knížka, kterou jsem četla nesčetněkrát. Nějak se mu povedlo sehnat kopii a já ji teď znova držím v ruce.

„Bože můj, Harry!" Nemůžu si pomoct a nadšeně vypísknu. Myslela jsem to vážně, když jsem mu říkala, že je to moje nejoblíbenější dílo. Čítávala jsem ho na cestě do školy, ve škole, před spaním - kdekoliv. 

Harry se na mě podívá přes rameno a ušklíbne se nad mým nadšeným výrazem. Poté odloží učebnici, kterou doteď držel otevřenou, a sundá si dioptrické brýle.

„Jak jsi ji sehnal?!" vykřiknu a stále si knihu prohlížím.

„Chvíli mi to trvalo - hledal jsem ji od té doby, co jsi mi o ní řekla," usměje se a vyjde polonahý směrem ke mně.

Nemůžu se zbavit toho nadšeného úsměvu. Hned jak se objeví přede mnou, mé ruce vyletí kolem jeho krku, s knihou stále v ruce.

„Děkuju Harry," zašeptám, když mé objetí oplatí.

„Za málo." Jeho ruka mi krouží po zádech, než se opět odtáhnu.

„Měl by sis ji taky přečíst," doporučím mu a natáhnu knihu k němu.

On se nad mými slovy pozastaví a zamračí se. Bedlivě si novelu prohlédne, a pak ji váhavě přijme.

„Mm, tohle není úplně můj oblíbenej žánr," namítne, otočí knihu a začne si číst anotaci.

„I tak si myslím, že bys jí měl dát šanci. Pravděpodobně ji stihneš přečíst ještě dřív než já dočtu Kdo chytá v žitě," zasměju se a pohladím ho po ramenech.

„Dobře, začnu ji číst dneska večer a uvidím, jestli se mi bude líbit," řekne, položí knihu na stůl vedle nás a opět se otočí k tabuli.

Následně zvedne paže nahoru, protáhne se a opře si hlavu o dlaně, tudíž jeho zádové svaly vyniknou ještě víc. Prohlédnu si jeho tělo shora dolů a musím se kousnout do rtu. Pro jednou jsou jeho záda narovnaná a jeho páteř výrazná až dolů k jeho ďolíčkům na dolní části zad. Po chvíli si začne prohrabovat vlasy na týlu a odhalí tak malé tetování na jeho krku.

Ta andělská křídla. Úplně jsem na ně zapomněla. Vždycky jsem se ho chtěla zeptat, proč je má zrovna tam. Nikdy na to ale nedošlo, protože jsem se pokaždé bála, že se přede mnou znovu uzavře.

Harryho ruce znovu sklouznou dolů, kde vezme učebnici opět do dlaně a druhou si nasadí brýle.

„Harry," oslovím ho, když začne něco čmárat na tabuli.