Malignant [CZ]

Twenty Three

Odmítla jsem po zbytek dne vycházet z pokoje, protože jsem nechtěla znovu vidět to mrtvé tělo na podlaze. Doufám, že se o něho Harry postaral.

Celý scénář se mi opakuje v hlavě stále dokola - vražda, hádka, líbání, a nedokážu to zastavit. Mám pocit, že jsem v ten den prožila všechny Harryho nálady.

Viděla jsem ho naštvaného, viděla jsem jeho zvrácenou psychopatickou stránku a viděla jsem jeho vášeň.  Bylo toho na mě víc, než se dalo zvládnout.  On je tak šíleně komplikovanej, mám pocit, že z něho zešílím i já.

Harry skrývá mnoho tajemství a já začínám chtít zjistit, co jsou zač, ale zároveň se bojím, do čeho se namočím. Je mi jasné, že ať se pod jeho drsným vnějškem skrývá cokoli, bude to něco, co mě přiměje se ho bát ještě víc - jestli je to vůbec možné.

Pořád přemýšlím nad tím, proč mě unesl. Vím, že chtěl služku a tak, ale proč já? Proč zrovna já ze všech těch lidí v mojí škole. Nejdřív jsem si myslela, že jsem byla jen ve špatný čas na špatném místě, ale on mi pak řekl všechny ty informace o mně, takže to rozhodně nebylo spontánní rozhodnutí. Šel po mně už kdoví jak dlouho.

Pořád mám za úkol jít do toho obchodu, protože jsem včera už skrz celý ten incident nikam paty nevystrčila. Už se teď nějakou dobu snažím přemluvit tam jít, ale bojím se vyjít z mého pokoje. Vážně nechci vidět toho mrtvého muže znovu. Převalovala jsem se celou noc v posteli a viděla před sebou to bledé studené tělo jak leží na tvrdé podlaze bez jediného pohybu. Zároveň si ale uvědomuju, že tady nemůžu zůstat věčně - jednou tomu budu muset čelit.

Po špičkách vyjdu z pokoje do chladné temné chodby. Rukama si obejmu břicho a pomalu šoupám nohama po dubové podlaze. Čím blíž se nacházím výhledu z patra, tím víc se mi dělá špatně. Psychicky se snažím připravit na pohled na mrtvé tělo. Ruce se mi zpotí a já docházím až na konec chodby.

Dojdu až k zábradlí a zadržím dech. Váhavě se podívám dolů a okamžitě se mi uleví, když je podlaha prázdná.

Dojdu ze schodů do hlavního podlaží a skenuju celou místnost, zda někde neuvidím Harryho. Když odchází dřív než se vzbudím, obvykle mi někde položí papírek, abych věděla, co mám daný den za úkoly.

Vejdu do kuchyně a spatřím bílý vzkaz položený na mramorové lince. Vezmu ho do dlaní a ihned poznávám jeho rukopis.

Vždycky totiž píše velkými písmeny.

Je to velmi zvláštní vzhledem k tomu, že nic, co ve vzkazu píše, nemyslí nijak naštvaně.

"

OBCHOD:

- VAJÍČKA

- PIVO

- ALOE VERA

VRÁTÍM SE KOLEM VEČEŘE

"

Přečtu si ten přímočarý vzkaz a znovu ho položím na linku. Hned vedle je položená jeho zlatá karta s náramkem, abych nezapomněla na to, že ho musím mít na sobě.

Přála bych si, aby si se mnou promluvil o tom, co se včera stalo, ale je mi jasné, že by to nikam nevedlo. Celý apartmán se mi teď zdá chladnější. Pořád mi běhá mráz po zádech.

V rychlosti se nachystám a už jsem připravená vyjít z bytu ven a začínám se celkem těšit. Těch posledních 24 hodin tady bylo k nevydržení.

Už jsem sice viděla lidi zemřít, ale nikdy jsem neviděla vraždu, ani za dob války s Malignantem. Viděla jsem několik mrtvol, ale nikdy ten moment, kdy duše tělo nedobrovolně opouští. Je to otřesné.