Malignant [CZ]

Thirty Nine

V tichosti s Harrym sedím v čekárně optiky. Konečně jsem ho přemluvila, aby si nechal zkontrolovat oči. Překvapuje mě, že jsem ho sem vůbec dokázala dostat. Část mě si myslí, že to udělal jen proto, že se cítil špatně skrz ty modřiny, které mi způsobil - ale já vím, že to není pravda. Jestli jsem se za tu dobu, co jsem tady, něco naučila, tak je to to, že Harry se nikdy za své činy necítí špatně, a že se velmi naštve, pokud mu vzdorujete.

Harry vedle mě podivně sedí, naprosto vytržený ze svého obvyklého prostředí. I když sedí na židli pro dospělé, jeho nohy se zdají příliš dlouhé na to, aby v ní seděl pohodlně. Je tu navíc jediný, který má na sobě koženou bundu, a zdá se, že s ním nikdo nechce navázat oční kontakt... skoro jako by z něho měli strach. Nedivím se jim.

Znuděně tu sedí, záda má shrbená a nohy roztažené. Já sedím na židli vedle něho, jsem narovnaná a jednu nohu mám přehozenou přes druhou. Každý, kdo nás nezná, by si hned pomyslel, že si my dva nerozumíme, už jen podle toho, jak odlišně sedíme. Jsme naprosté protiklady ve všem, co mě napadne, a já si to uvědomuji každým dnem víc.

‚‚Jestli ten doktor do pěti minut nevyjde, tak odcházím," zamumlá Harry ke mně.

‚‚Vždyť jsme tu teprve tak deset minut," řeknu otráveně. Proč je tak netrpělivý?

‚‚Jo, no já bych tu stejně vůbec neměl být. Mám ještě jiný věci na práci než tu sedět v čekárně, která hraje výtahovou sračkovou hudbu," hádá se se mnou tiše.

‚‚Není to výtahová hudba, když nejsme ve výtahu," opravím ho.

‚‚Chytrolíne," zamumlá klidně. Lehce se nad jeho poznámkou usměju. Všichni v této čekárně vypadají mnohem méně naštvaně než Harry. A také vypadají jako normální lidé,  ne jako členové gangu.

Harry tady z nich vypadá rozhodně nejvíc nebezpečně. Co tu tedy ti ostatní lidé dělají, pokud nejsou členy gangu? Nemá snad tato podzemní společnost ve zvyku nosit černé kožené bundy? Vzpomínám si, že mi Zayn řekl, že není člen gangu, že je pouze tatér, takže hádám, že někteří další lidé tu mají podobnou práci.

Ale jak se sem vůbec dostali? Jsem si jistá, že nenašli inzerát v novinách, který by hlásal 'Přijmeme nové zaměstnance do podzemního vražedného gangu Malignant!'.

‚‚Fajn, odcházím." Harryho slova mě vyruší z přemýšlení a stoupne si na nohy. Povzdechnu si a vzhlédnu na něho.

‚‚Ale notak Harry, zk-," začnu, ale jsem vyrušena mužem v bílém plášti, který dojde do místnosti.

‚‚Pan Styles," řekne, aniž by se podíval do svých desek, a podívá se přímo na Harryho. Jak ví, že zrovna on je pan Styles? To ho tu opravdu tak všichni znají?

Vítězně se na něho ušklíbnu, načež Harry protočí očima a otočí se k doktorovi. Zvednu se ze židle a následuju ho do ordinace.

‚‚Posaďte se zde, pane Stylesi," řekne doktor a zadívá se na své desky. Harry se tiše posadí na židli a já si sednu vedle něho.

‚‚Takže, vy trpíte na chronickou bolest hlavy?" zeptá se, zatímco se dívá do svých materiálů.

‚‚Jo," odpoví Harry v rychlosti a hraje si s prsteny na jeho ruce.

‚‚Dobře, tak tedy provedeme pár jednoduchých testů, abychom se ujistili, že nemáte třeba glaukom a podobně," sdělí doktor a přijede s židlí přímo k Harrymu.

V rychlosti udělá jakési testy s jeho rukama, které zaberou tak dvě minuty. Harry vypadá tak napjatě, a já to shledávám poněkud zajímavým. Jak už jsem totiž říkala, on je teď naprosto mimo svou komfortní zónu. Je zvyklý na to, být mocným členem gangu, zabíjet lidi a tak.