Malignant [CZ]

Fifty One

Amelia Adams

„Řekla jsem, ž-že se tě nebojím," zopakuju, načež Harryho rysy ztuhnou. Jeho ruce stisknou rohy baru a svůj pohled nechává upřený dolů. Na rukách mu vystoupí žíly.

Žaludek se mi začne obracet - tenhle pocit už moc dobře znám. Když jsem v jeho blízkosti, tak se mi převrací neustále, ať už v dobrém nebo špatném smyslu.

Prázdná sklenice najednou vyletí a dopadne na zem. Leknutím poskočím. Harry ke mně vzhlédne a v očích má čirou nenávist. Jakmile pomalu ustoupím od baru, začnou se mi potit dlaně.

Amelio, proč jsi to říkala?

Vykulím oči a celá se napnu, když uvidím, jak se sklání pro obrovský stříbrný nůž. 

„Harry, nebuď takový," varuju ho a snažím se ve svém hlase schovat strach.

Než stihnu byť jen mrknout, Harry doslova přeskočí celý bar, a ještě než stihnu zareagovat, už mě svírá za krk.

Tvrdě mě přitiskne na zeď a drží mě u ní s rukou stále položenou na mém krku. Oči má tak temné, že v nich není vidět ani trochu zeleného odstínu. 

„Tak ty se mě nebojíš?" zamumlá přes zatnuté zuby a mně naroste knedlík v krku.

„Harry, přestaň," řeknu prosebně a snažím se udržet slzy na uzdě.

„Chceš mě zkoušet, Amelio? Vážně chceš vidět, co s tebou můžu všechno udělat?" Obočí má zamračené a čelist tak zatvrdlou, že vypadá, jako by mohla někoho pořezat.

Vypadá naprosto děsivě.

Zvedne nůž do vzduchu a já zakňučím strachem, načež se zašklebí a přiloží ho k mé tváři. Nenabroušenou stranou mi nožem začne lehce tlačit proti kůži, zatímco mě neustále propichuje pohledem.

„Ty si prostě užíváš testování mý autority, že?" zeptá se a já zůstanu beze slova stát na místě.

„Že!" zařve a já zavřu oči.

„N-ne," vykoktám ze sebe.

„Zasraná lhářko!"  zakřičí znovu a přesune nůž přímo k mému krku. Zalapám po dechu a snažím se tlačit hlavu co nejvíce dozadu do stěny, ale výsledek žádný.

Zadívám se na něho s naprostým vyděšením ve tváři a cítím, jak se mi zrychluje dech. Je to tady, zabije mě - po tom všem, čím jsme si prošli. Podřízne mi hrdlo a já vykrvácím přímo tady v obývacím pokoji, a to jen proto, že jsem mu řekla, že se ho nebojím.

„Harry!" vyjeknu ve strachu, jakmile obrátí nůž a přitiskne mi ke krku ostrou čepel.

„Ano kotě, chci tě slyšet prosit o život," řekne svým rozzuřeným hlasem.

Proč tohle dělá. Vždyť jsem ani neprovedla nic tak zlého. Tak moc mě teď děsí a není nic, co bych mohla udělat, abych to zastavila.

„Nebo tě teď hned můžu pomalu a bolestivě zabít. To je to, co chceš? Chceš, abych ti tenhle nůž pomalu zarazil do krku a nechal tě vykrvácet?" vyhrožuje a přitiskne své tělo ještě víc na to mé.

„Ne!" zakřičím a pevně zavřu oči. Hlava mi třeští a mám pocit, že stačí sebemenší pohyb a podřízne mě.

„Tak co, zlatíčko, už se mě bojíš? Je pro tebe tohle dost zastrašující?!" zařve na mě a na krku mu vystoupí tepna. Myslela jsem, že jsem poznala opravdovou Harryho stránku, ale mýlila jsem se.