Malignant [CZ]

Sixteen

Harry odešel z bytu a řekl, že se vrátí až v pět hodin odpoledne. Také mi nařídil, že až přijde, chce mít na stole připravenou večeři, takže musím vymyslet, co mu udělám.

Celý den jsem dělala věci ze seznamu. Ještě mi zbývá uklidit jeho ložnici, pak už se můžu vrhnout na večeři.

Otevřu dveře jeho pokoje a znovu se ocitám v jeho neuklizené ložnici. Pokoj jako takový je vskutku krásný, ale je posetý krámy. Vezmu si koš na prádlo a začínám sbírat náhodné černé oblečení pohozené na zemi. Trička, džíny, ponožky, boxerky, všechno černé. Jediný jeho kousek, který není černý, jsou jeho šedé tepláky.

Všechno nahážu do koše, který už začíná být přeplněný, a umístím ho do jeho šatny. Harry mi ještě neukázal, kde je prádelna, takže předpokládám, že praní se odloží na zítřek. 

Pečlivě mu ustelu postel a naaranžuju na ní dekorativní polštáře, které se válely v koutě na zemi. Je neuvěřitelně měkká, ještě víc než ta moje. Pohladím rukou tu hebkou látku přikrývek a připadám si stupidně, když se usměju nad tím, jak příjemná na dotek přikrývka je.

Podívám se na noční stolek a uvidím na něm nedotčenou sklenici smoothie, které jsem mu ráno dělala. Povzdechnu si a protočím oči nad tou ztrátou dobrého ovoce. Pravděpodobně to nezkusil už jen proto, že má růžovou barvu - vůbec by mě to nepřekvapovalo vzhledem k tomu, jak tvrdohlavý pan Harry Styles je.

Všimnu si, že součástí nočního stolku je i polička, na které má položených několik černých kožených knih. Zvědavě svraštím obočím. Co v nich asi je? Měla bych jednu vytáhnout?

Na přebalu nemají žádný nápis, takže by mě o to víc zajímalo, co jsou zač. Je jich tu aspoň deset.

Nevím, co mám dělat. Měla bych to risknout a podívat se, nebo si raději hledět svého? Raději se rozhodnu hledět si svého, třeba se k nim vrátím později.

Vezmu ještě nějaké odpadky poházené všude kolem a vezmu je do kuchyně, kde je vyhodím. Měl v pokoji aspoň dvanáct prázdných lahví od vody. Všechny je vyhodím a začnu přemýšlet nad tím, co udělat na večeři. Jsem otřesná kuchařka, vážně nevím, co bych mohla udělat a bylo to jednoduché.

Prošmejdím všechny kredence a snažím se na něco přijít. Najdu nějaké nudle na vaření a dvě sklenice marinárové omáčky, takže to vypadá na špagety.

Špagety by přece neměly být složité. Musím jen uvařit špagety a ohřát omáčku. Zapnu tedy sporák, na kterém nechám vařit vodu a na druhé plotýnce ohřát omáčku. Co by se tak mohlo pokazit?

Udělám si z vlasů culík, aby mi vlasy nepadaly do obličeje a nezavazely, když chystám jídlo. Mám pocit, že je dnešní den nekonečný, začínám být opravdu vyčerpaná. Byl to první den, kdy jsem musela uklízet od rána do večera, takže už nutně potřebuju sprchu, cítím se nechutně.

Jakmile začne bublat voda, hodím do ní špagety. Zajímalo by mě, jak dlouho bude trvat než se uvaří..

Nemůžu uvěřit tomu, jak moc špatně doopravdy vařím. U nás doma vždycky všechno vařila máma. Nikdy s ničím pomoct nechtěla, takže nemám skoro žádné zkušenosti. Vaření používala jako takový útěk z reality a nikdo ji přitom nesměl rušit, takže jsme se od ní vždy drželi dál a čekali, až do jídelny donese hotové jídlo. Možná bych si měla koupit nějaké časopisy o vaření - pokud tady něco takového prodávají.

Horkou omáčku oddělám z plotýnky bokem a čekám, až se dovaří špagety. Jestli se tohle povede, budu na sebe ohromně pyšná.

Podívám se na ně a vidím, že už jsou docela měkké, takže usoudím, že jsou hotové. Obě plotýnky vypnu a hledám v lince cedník - úspěšně. Celkem se divím, že tu Harry má takové kuchyňské vybavení. Proč ho vlastní, když nevaří?