Malignant [CZ]

Four

Po dalších patnácti minutách hrobového ticha jsme dojeli k malé dřevěné chatrči uprostřed ničeho. Když auto zastavilo, znovu se mi obrátil žaludek.

Tady pravděpodobně umřu. Po tom všem, čím jsem si prošla, skončím zavražděná v chatrči na poli.

Vysoký muž vystoupí z auta a prudce za sebou zabouchne dveře. Prochází kolem auta, zastaví se přímo před ním  a jen tak tam stojí a pozoruje mě přes čelní sklo. Potom si vyhrne koženou bundu a tričko a vytáhne z opasku zbraň.

Zalapám po dechu, jakmile zbraní namíří na auto. Začnu křičet a rychle zavřu oči v očekávání výstřelu mým směrem a ukončení mého života.

Uslyším hlasitý výstřel a pohyb auta, ale nic se mě nedotkne. Váhavě otevřu oči a vidím, jak střílí do všech pneumatik auta, čímž se auto naklání na strany.

Obejde auto směrem dozadu a prostřelí i zadní kola, tudíž se auto sníží ještě víc.

Proč střílí do pneumatik?

Mé tělo je zamrzlé ve strachu a má hruď jakoby chtěla vybouchnout tím tlakem. V rychlosti dojde k mé straně auta a otevře dveře bez jediného mrknutí.

Nahne se přese mě a odpoutá můj pás a mé smysly zaznamenají lehkou vůni parfému. Když je pás odpoutaný, vezme mě za zápěstí, zvedne z auta a hodí si mě přes rameno.

Křičím a mlátím ho mými svázanými dlaněmi do zad. On si toho však ani nevšimne, ledabyle zavře dveře od auta a nese mě do chatrče.

‚‚Pusť mě!" křičím celá ubrečená.

‚‚Tady tě nikdo neuslyší zlatíčko," řekne klidně a dostane se ke dveřím, které otevře a vejde dovnitř. Jeho černé boty na dřevěné podlaze hlasitě dupou.

Podívám se po místnosti a vidím starou špinavou postel s nočním stolkem, dvě dřevěné židle a malý kulatý stolek.

Shodí mě z jeho ramene a posadí na jednu z židlí. V této fázi už přestávám křičet a nechám slzy volně téct po tvářích. 

Druhou židli vezme do dlaní a položí ji přímo přede mě, načež si na ni sedne a dívá se na mě.

Není žádná šance, že bych se odsud dostala.

Posune svou židli blíž k mojí, roztáhne nohy a ty moje se tak nachází mezi nimi.

‚‚Fakt bys měla přestat brečet Amelio, irituje mě to," řekne tiše.

Popotáhnu nosem a otevřu pusu, abych našla slova: "O-odkud znáš moje jméno?"

Zasměje se, proplete si prsty a opře se rukama o kolena.

‚‚Vždycky si dělám nejdřív průzkum, když někoho unáším. Jmenuješ se Amelia Joyce Adams. Je ti devatenáct, ráda kreslíš a čteš. Tvoje nejlepší kámoška je Audrey Michaels. Měla jsi staršího bratra jménem Adrian, který zmizel před třemi lety. Mám pravdu?" Pozvedne jeho obočí a čeká na odpověď.

‚‚Můj bratr... umřel." Spolknu knedlík v krku.

‚‚To je to samý." Protočí očima.

‚‚P-proč mi to děláš?" zamumlám a koušu se do vnitřní strany tváře, abych potlačila další slzy.

‚‚Woah woah počkej chvilku. Měla by ses nejdřív zeptat na jednodušší otázky! Copak nechceš něco vědět o mně?" řekne ďábelským tónem.

‚‚A-ale j-já," začnu, ale jeho hlas mě přeruší.

‚‚Jsem Harry Styles, ale můžeš mi říkat jen Harry. Je mi dvacet tři let a jsem exkluzivní člen světového gangu Malignant, pokud ti to ještě nedošlo." Pokrčí rameny.