Malignant [CZ]

Seventeen

Pomalu otvírám oči a slyším z Harryho pokoje rámus. Podívám se na budík na mém nočním stolku. 5:30!

Zabijte mě prosím.

Proč sakra vstává tak brzo? Vždyť nevychází pracovat až do devíti! Házím sebou v posteli a snažím se znovu usnout, ale nejde to. Mám ještě hodinu spánku do zvonění mého budíku.

Doma jsem vstávala v osm a přišlo mi to jako brzo, ale teď už by bylo štěstí spát tak dlouho. Připustím si, že už se mi nepodaří znovu usnout nad tím rámusem, který přichází z jeho pokoje, a tak položím své nohy na zem a pomalu vstanu, aby se mi nezamotala hlava.

Ruku mám stále bolavou, ale se včerejší bolestí se to nedá srovnávat. Přejdu ke skříni a vytáhnu z ní čisté oblečení, kartáč na vlasy a nějaký makeup. Všechno rozložím na postel, abych to měla připravené až se vrátím. Ručník mi leží na židli, tak si ho vezmu a jdu ke dveřím.

Jestli mě bude Harry budit takhle brzo ráno, zasloužím si alespoň sprchu. Otevřu dveře a po špičkách projdu kolem jeho dveří až do koupelny. 

Zavřu za sebou a pověsím ručník na věšák. Pustím sprchu a když si nastavím správnou teplotu, začnu se vysvlékat.

Odvážu si obvaz a podívám se na zářivě červenou spáleninu, která začíná na krajích fialovět. Zajímalo by mě, jestli je to dobře nebo špatně...

Obvaz nechám na umyvadle, opatrně sundám všechno své oblečení a nechám ho na zemi. Stoupnu si pod sprchu a nechám horkou vodu dopadat na mé tělo. Váhavě pod proud umístím popálenou ruku a zjistím, že bolest není zas tak silná, jak jsem čekala. 

Stejně ta rána potřebuje dýchat, byla pod tím obvazem už dvanáct hodin. Do ruky vezmu šampon a jemně si ho začnu vmasírovávat do dlouhých vlasů.

Mysl mě zavede zpátky k tomu incidentu na zábradlí. Jeho oči byly temné a na tváři mu pohrával úšklebek zatímco já jsem prosila o život. Užíval si každou vteřinu mého strachu a sledoval, jak omotávám nohy kolem jeho pasu, abych nespadla. Popadl mě za krk, tlačil mě směrem od něho a díval se, jak vyděšeně se snažím dostat pryč.

Pak moje myšlenky přešly ke včerejšku. K tomu, jak ke mně rychle starostlivě přiběhl, když jsem se opařila vařící vodou. Jak mi držel ruku pod studenou vodou a jemně na popáleninu nanášel krém. Na jeho soustředěný pohled, když mi ruku vázal obvazem. V místnosti bylo hrobové ticho, takže bylo slyšet pouze naše dýchání. Jeho rysy byly klidné a jemné. V tu chvíli jsem se ho nebála. Necítila jsem se vyloženě v bezpečí, ale cítila jsem se chráněná.

Nikdy nevím, jak se kolem tohoto záhadného muže mám chovat, a také nikdy nevím, jak se zrovna on bude chovat kolem mě. Musím se odsud nějak dostat, potřebuju plán. Nevydržím žít celý život v rukách takového muže. Nezvládnu být vězněna v tomhle apartmánu a čekat na něho, až se vrátí a začne na mě křičet za něco, co jsem udělala špatně.

Zešílela bych.

Takhle nikdy v životě nic nedokážu. Nikdy si neseženu práci, neprovdám se, nekoupím si krásný dům, nebudu mít děti a nezestárnu se svým manželem.

Místo toho pravděpodobně zemřu velmi mladá. Jednoho dne to v Harrym přeskočí a z toho zábradlí mě opravdu shodí. Nebo vytáhne zbraň a střelí mě mezi oči za nějakou blbost, kterou provedu a jemu se nebude líbit.

Přestanu myslet na takové věci a pokračuju v umývání hlavy a celého těla. Poté sprchu vypnu a vymačkám z vlasů co nejvíce vody.

Vyjdu ze sprchy na černou podložku a ručník si omotám kolem svého těla. Dojdu k umyvadlu, vytáhnu si svůj kartáček na zuby a nanesu na něho pastu.

Začnu si čistit zuby. Mé vlasy jsou pohozené přes mé levé rameno a stále z nich kape voda. 

Náhle se dveře otevřou a vejde do nich Harry jen v kalhotách a se stříbrným řetízkem.

Rychle vyprsknu pastu do umyvadla a v šoku se na něho otočím.

‚‚Harry, nemůžeš sem jen tak vtrhnout!" Utáhnu si ručník kolem těla.

‚‚Sorry, koho že je to apartmán?" Překříží ruce a vypadá naštvaně.

Povzdechnu si a otočím se zpátky - věnuju mu pohled v zrcadle.

‚‚Ocenila bych nějaké soukromí," řeknu a znovu si začnu čistit zuby.

‚‚Hele, nerespektuju toho moc, ale soukromí teda jo. Jedinej důvod, proč jsem sem šel, je, že už jsi tady dobrou půlhodinu a já se musím nachystat."  Pohledem projede mé tělo.

‚‚Co kdybych byla nahá?" Zamračím se.

‚‚To byl risk, kterej jsem byl ochotnej podstoupit," zašklebí se na mě a dojde k umyvadlu pro svůj kartáček.

Nad jeho perverzní poznámkou protočím očima. Je mi nepříjemné vedle něho stát pouze v ručníku.

Nanese si pastu na kartáček a začne si čistit zuby. Oba se na sebe díváme v zrcadle zatímco místnost zaplňuje pouze zvuk kartáčků. Dívám se na nás a až teď mi doopravdy dojde, jak jsem oproti němu malinká.

Vyplivnu pastu do umyvadla a pokračuju v čištění.

‚‚Necítím se dobře, když tady před tebou stojím neoblečená," zamumlám a podívám se na něho v zrcadle.

On se ušklíbne a nahne se k umyvadlu, aby vyplivnul pastu.

‚‚Myslíš si snad, že ten ručník z tebe stáhnu?" řekne a dotkne se konce ručníku, načež od něho odstoupím.

‚‚Harry-" začnu.

‚‚Neudělám to. Soukromí respektuju, pamatuješ?" dodá hravě a začne se zase věnovat zubům.

Vydechnu zadržovaný dech. 

Debil.

Dokončím čištění zubů a naposledy pastu vyplivnu do umyvadla. Umístím kartáček zpátky na své místo, otočím se a bez jakéhokoliv dalšího slova nechávám Harryho v koupelně samotného.