Stay with me...[One Direction]

40

Dalšího dne jsem se probudila převážně dlouho. Otočila jsem se v bok, protože mnou lomcovala menší kocovina a chtěla si udělat pohodlí, jenže jsem do něčeho narazila. Trhla jsem sebou. Byl to Dylan, který vypadal ve spánku strašně roztomile. Znovu jsem sebou trhla a odskočila do strany.

,,V pohodě?" Zašeptal ospale a protáhl se. Můj mozek běžel přes všechny obrátky. ,,Ehm jo." Usmála jsem se a vstala z postele. ,,Klidně spi." Zašeptala jsem. ,,Nechceš tu zůstat se mnou?" Protáhl se líně. ,,Ne." Usmála jsem se a natáhla se k němu. Automaticky. Posadil se na posteli a nechal se vklouznout do mého objetí.

Odtáhla jsem se, ale jeho ruka mne zastavila. Byli jsme neuvěřitelně blízko. Jeho rty byly pouhých 5 centimetrů od mých. Něco nás vzájemně přitahovalo. Ale pořád jsem se nemohla zbavit myšlenky na.....Harryho.

Odvrátila jsem pohled. ,,Hey. Co se děje?" Zašeptal mi do vlasů. ,,Nic. Jen, už bych měla jít." Otočila jsem se a znovu vstala z postele. ,,Kam jdeš?" ,,Za starým známým. Musím se ještě zkulturnit."

-------------------------------------------------

,,Čau. Potřebuju pojistku." Zastavila jsem se před jeho autem. ,,Pojistku? O čem to mluvíš?" Zašeptal mi a opřel se o auto. ,,Nialle, zítra je den D. Mám ze všeho špatný pocit, ty peníze nemůžou být jen tak v domě..." Zakousla jsem se do rtu. ,,Víš, že občas vážně nechápu tvou logiku?" ,,Myslím, že mne nechápe nikdo." Zasmála jsem se. ,,Tak co chceš dělat? Víš ještě, že děláš správně?" Prohlédl si mne. ,,Ne, to fakt netuším. A co chci udělat? Otevři kufr od auta." Předstoupila jsem ke kufru a Niall mi ho otevřel dokořán. ,,Fajn. Díky kamaráde." Hodila jsem tašku do kufru. ,,Nikomu ten kufr neotvírej. Teda kromě mě, mne ho samozřejmě otevři." Snažila jsem se o vtip, který moc nevyšel.

,,Jsi v pořádku?" Zašeptal mi do vlasů. ,,Já? Jo...vlastně ne. Potřebuju se svěřit." Začala jsem. ,,Jsem jedno velké ucho." ,,Nooo....co mám dělat, když jsem začala ke kamarádovi něco cítit a zároveň se nemůžu odpoutat od....ty víš koho." Svůj pohled jsem hodila do země. Dylan. ,,Hale....já...To si musíš vyřešit s Harrym. Ale hlavně dělej to pro sebe. Celou tu dobu jsi ty dělala něco pro nás, chránila si nás. Tak teď pro sebe, buď šťastná. Ať s Harrym nebo s tvým kamarádem." Chytil mne za ramena a objal mě. Jaké to já mám na něj štěstí.

,,Jsem zničená z těch pomluv, které Harry považuje za pravdu. Kdyby mě měl rád, jako ty, Liam, Loui a Zayn, tak by mi to nedělal ne?" Zabručela jsem mu na rameni a odtáhla se. ,,Důvěřuje totiž Taylor." Odpověděl. ,,A to si musí vybírat mezi mnou a jí? Však vy ji taky důvěřujete, ale jste při mně. Co jsem mu udělala?" Podívala jsem se mu do očí. Vypadalo to,že mi chce něco říct, ale v tu chvíli v mé hlavě vířilo nespočet myšlenek, takže jsem radši žádnou odpověď slyšet nechtěla. ,,Musím jít." Zavzlykala jsem. Harry mi tak moc chyběl.....

------------------------------------------------

,,Čau lidi." Usmála jsem se při práci na své kamarády,ale potřebovala jsem vidět jednu konkrétní tvář. Bena..... Ben se tvářil zachmuřile a pak mi pokynul hlavou, abychom si promluvili mezi čtyřma očima.

,,Bene. Nech mne to vysvětlit." Začala jsem. ,,Rebelko, já to chápu. Nemusíš mi to vysvětlovat." Přerušil mě. ,,Mám tě rád, hodně tě mám rád, ale pokud to tak necítíš,je to v pohodě. Věř mi." Vzal mou ruku a díval se na ní. ,,Benjamine. Taky tě mám moc ráda, ale to co jsem k tobě cítila v New Yorku, to už pominulo. Promiň." Pohladila jsem ho druhou rukou po tváři a následně ho políbila na tvář.

A jako u bláznů, ve dveřích stál Harold s Taylor. Proč musím v jednu chvíli řešit 2 kluky? Ahhhh. To je jak naschvál.

Jeho oči se mírně změnily z jeho barevně zelené kombinace do tmavších odstínů. Viděl mne, celou dobu všechno viděl.