Stay with me...[One Direction]

33

,,Cassie? V pohodě?" Vytrhl mi Harry mobil z ruky a odhodil na skříňku. ,,Jo." Ironicky jsem odvětila. ,,A proč si do toho telefonu tak řvala?" Nadzvedl obočí. ,,Protože....." No a teď něco vymysli. ,,Protože mi volal Ben a snažil se o romantickou konverzaci." Založila jsem si ruce na prsou. ,,Pffff....Aha." Bez náznaku zájmu se otočil. ,,Harry?" Popošla jsem ladně k němu a prsty se jemně dotkla jeho ramene. Se zabručením se na mne otočil. ,,Všechno dopadne dobře." Pohlédla jsem na něj s úsklebkem a jemu se po tváři rozlil úsměv. ,,Bude." Souhlasil.

--------------------------

,,ehmm, jo." Odpověděla jsem Millie.

,,A co ty a Will?" Kývala jsem hlavou.

,,Fajn kočko. Cassie? A jak se máš? " Zasmála se.

,,Dobře, díky za optání zlato."

,,Hlavně si to užij. Myslím, že teď začne tvé pravé štěstí vzkvétat, a když budeš šťastná ty, budu i já zlato." Dojetím se mi v očích zesklovatěly slzy.

,,Mám tu nejlepší kamarádku na světě." Usmála jsem se na sebe do zrcadla.

,,Já také."

Poté jsme pár minut spolu ještě nějakým způsobem komunikovaly, než mi došlo, jaké mám na ni štěstí. Stála při mne v každých chvílích, každý den, každou vteřinu a vždycky to byla ona co mi dokázal nějakým způsobem zvednout náladu a vyprazdnit moji tmu optimistickým světlem.

----------------------

Dobalila jsem si poslední věci, které budu potřebovat v NY. Konečně! Vyjekla jsem v duchu a snažila se překoordinovat mou radost. A jako vždycky radost musí zničit smutek a zoufalství.....

Zazvonil mi mobil, bez váhání jsem číslo zvedla. A myslím, že to byla moje chyba.....

,,Čas se ti krátí." Zasmál se a mne se zastavil dech.

,,Jo. Už si balím věci. " Vytahovala jsem se.

,,To je dobře. Protože jinak by se na netu objevilo něco co nemá." Odvětil chladně.

,,Hm....tak až narazím na ten mobil ve kterém to všechno je, hodím ho do řeky a rozdupu na cucky."

,,Tak ty jsi se přes to přešla?" Zasmál se.

,,Hey! Však sám víš,že se naštěstí nic nestalo. A mimochodem strávit čas s někým koho máte rád je polehčující."

,,Nechceš, aby se to tvůj milý dozvěděl ne? Tak si pospeš a přijeď." Zasmál se a hovor ukončil.

Vybavily se mi vzpomínky. Vybavil se mi můj strach, pláč a bezradnost. Moje oči se naplnily slanou vodou, ač neunikla ani jedna kapka.

Otřepala jsem se, něco si pro sebe zavrčela. Sportovní taškou, kterou jsem měla jen z části poloprázdnou ( ale měla jsem všechno potřebné na těch pár dní co budu v NY), jsem nechala v pokoji a vyrazila dolů si popovídat s Jackie.

-----------------

,,Ahoj Jack-" Nestihla jsem to doříct, protože na mne jeden z kuchařů zařval, že tu nemám co dělat. ,,To je dcera mého bratra." Usmála se Jackie na kuchaře a ten si jenom odkašlal a z dupotem odběhl dostrouchat sýr.

,,Díky Jackie." Zapištěla jsem. ,,Víš, říkala jsem si, jestli by jsi se mnou nechtěla navštívit rodiče." Nejistě jsem se usmála a pozorovala její reakci. ,,No....Kdy odlétáš?" Zavrčela. ,,Zítra večer." ,,Tak to jo. Já asi nebudu mít čas, ale můžu říct Jeremymu." Usmála se. ,,Jo, ráda se zase uvidím s Jerem." Usmála jsem se. ,,Fajn. Potom mu zavolám mu, ale myslím si, že by rád jel s tebou." Otočila se k hrnci plného omáčky. ,,Dobře." Odešla jsem z kuchyně a poté vyšla ven na ulici.