Stay with me...[One Direction]

20

Seděla jsem na posteli a pročítala poslední řádky učebnice z Biologie. Bylo to už pár dní, kdy kluci odjeli. Je to několik dní, kdy jsem pořád zavřená ve svém pokoji a buďto jsem na mobilu a pokouším se s kluky spojit a nebo si prijíždím řádky učebnic. Položila jsem si hlavu do učebnice a zkoušela si její obsah vnutit do mozku. Hlava mne každým dnem bolela více a více, ale nikomu jsem to neřekla. Musela jsem si dát pauzu, přece jenom se učím několik hodin denně. Učebnici jsem nechala na posteli, mezitím co jsem se sama zvedla z postele a sešla schody. Vešla jsem do kuchyně a vyndala jsem si sklenku,do níž jsem vylila obsah Coca-coly a trochu jsem upila. Moje bolest hlavy nepřestávala a tak jsem se opřela o pracovní desku a oddychovala. ,,Cassie? V pořádku?" Uslyšela jsem za sebou hlas mého otce. ,,No..Jo." Zalhala jsem a prudce jsem se na něj otočila a ujistila ho úsměvem. ,,Cass. Všiml jsem si,že ti od té doby co kluci odjeli něco je." Pravil vřele. ,,Ehm..asi mi chybí." Snažila jsem se ho uklidnit. ,,Já si myslím, že na tebe něco leze." Řekl a přešel ke mne. Velkou ruku mi položil na čelo. ,,Nehoříš. Nebolí tě třeba hlava od té branky?" Zamyslel se nahlas a tak jsem si zakousla ret. ,,Cass. Nepůjdeme s tím k doktorce a nebo rovnou do nemocnice?" Podíval se na mne vřele. ,,Ne tati. Nic mi není." Odvětila jsem mu. ,,Cass...opravdu." ,,Ne tati." ,,Matka s bráchou dneska přijedou." Změnil téma. Zastavila jsem veškerý svůj pohyb a podívala se na něj. Co už dneska?" Musela jsem se zeptat. ,,Ano, už dneska. Nechceš jít ven,než dostaneš domácí vězení?" Navrhl. Byl to dobrý nápad,to fakt,že jo. ,,Dobře." Nadýchala jsem se a vyrazila k botníku. Přezula jsem se do svých četných adidasek a přes sebe si přehodila motorkářskou bundu. Táta mi mezitím přinesl batoh. ,,K čemu batoh?" Zasmála jsem se. ,,No. Předpokládám,že tvoje domácí vězení bude pěkně tvrdé a dlouhé." Řekl a podal mi ho. Rozepnula jsem zip od batohu a podívala se na obsah. Byla tam nějaká bageta, mobil, klíče, peněženka a pití. ,,Děkuji." Usmála jsem se na něj. Vyndala si mobil a vyhledala konverzace s Millie.

CassandraWatson:Čauky. Nechceš se mnou ven? Kdyžtak jsem ve městě. Děkuju a pa.

Konzervaci jsem zkopírovala a poslala ji i Emily. Mezitím jsem zašla na autobusovou zastávku, kde autobus stál. Dneska mám zatím nějaké štěstí. V autobuse jsem si sedla do předposledního sedadla, nandala si do uší připojená sluchátka a spustila hudbu. Zavřela jsem oči a vzdechla. Po pár minutách poslouchání písniček jsem se podívala na zprávy. Moje nejlepší kamarádka je na sociálních sítí hodně aktivní, takže mne nezarazilo, že mi takhle hned odepsala.

MillieVirg:Jasně kamarádko. V Little Scream kavárně?

CassandraWatson:Jasně. A možná s náma půjde ještě moje kamarádka Emily.

MillieVirg:Jasně. Tvoji kamarádi, moji kamarádi.

Vážně tu holku miluju. Je zkrátka nejlepší. Pak jsem ještě napsala Emily,že kdyžtak jsme v Little Scream kavárně a ona mi kupodivu také brzo odepsala,že přijde. Mobil jsem zandala do kožené kapsy a vyšla z autobusu rovnou směrem ke kavárně.

------------------------------------

,,Millie!" Vykřikla jsem přes celou kavárnu a všichni se na mne otočili. Jejda. Trochu jsem přidala ke kroku, abych unikla těm pohledům. ,,Cass." Zašeptala kamarádka a objala mne. ,,Chyběla jsi mi." Doplnila. ,,Mil. Musíme si dát slib,že navždy budeme kamarádky, ať se děje cokoliv." Musela jsem ji to říct. Nechci o ní už nikdy přijít. ,,Jasně." Řekla. Sedli jsme si ke stolu a nechali si objednat čerstvou kávu. Zrovna když nám ji přinesli uviděla jsem Emily přicházející k nám. ,,Em. Ahoj." Řekla jsem,jakmile stála u našeho stolu. A objala ji. ,,Em tohle je Millie a Mil tohle je Emily." Představila jsem je. ,,Moc mne těší." Ozvala se Emily. Emily s Millie si jsou hodně podobné v chování, jen Millie je víc po mne, ta rebelka a Emily je zas taková slušná holka. Jinak jsou si hodně podobné. ,,Co máte za kávu?" Zeptala se Em zdvořile. ,,Ehm já Latté a Millie Capuccino." Odvětila jsem. ,,Ok. Tak já si dám Machiatto." Usmála se. ,,Cass. Nemáš doma nějaký problémy kvůli Sáře?" Zeptala se mne Millie. ,,To bych nebyla já Mil. Ta holka bez problémů, která má milující rodinu. No, táta je milující táta, ale pije,takže není úplně ideální." ,,Co ti dala matka za trest?" Zajímala se dále. ,,Domácí vězení." Nadzvedla jsem oči. ,,Porušíš, jako tenkrát?" Zeptala se mne. ,,Ne. Už ne." Odvětila jsem. ,,Počkat. Co jsi zase udělala? Ty jsi někdy porušila domácí vězení?" Ozvala se Emily a usrkla si malinko kávy. ,,Fuha." Dodala Millie a soucitně se na mne podívala. ,,Zlomila jsem jedné holce žebro." Odvětila jsem. ,,Cass? Aha. To je síla." Odpověděla. Mobil mi zavibroval v kapse a tak jsem ho vytáhla a podivala se. Musela jsem se pořádně nad zprávou usmát.