Stay with me...[One Direction]

51

Cassandra:

,,Prosím, promluvte si." Poprosil tak zoufalým tónem, kterým mě nutil se na něj podívat.

Jenže jsem nemohla. Kdybych se mu podívala do očí, propadla bych lásce a to jsem nepotřebovala.

Vážně mi veřejně přiznal lásku?

,,Cassie, prosím. Podívej se na mě." Vzdychl si. Nemohla jsem se pořádně nadechnout, hlas se mi už takhle tolik třásl, natož mu odpovědět nahlas.

Přistoupil blíže, mou bradu uchopil do dlaní a zvedl tak, abych se mu podívala do tváře. Jakmile se naše oči střetly, měla jsem pocit, že uvnitř mě vybuchl ohňostroj, nebo jakoby se mi v břiše splašilo hejno motýlů, ani mé nohy nedokázaly ten nápor mé hmotnosti unést, klepaly se tolik, že jsem měla pocit, že každou vteřinu upadnu na kolena. I můj dech se zrychlil a v nepravidelných intervalech pracoval. Cítila jsem se tak ve stresu a v nervozitě.

Harry se vítězně pousmál, ale i tak jsem cítila jeho rychle bijící srdeční tep.

,,Ničí mě to, ničí mě, když se mnou nemluvíš, nesdílíš své pocity. Potřebuji, aby jsi řekla aspoň "a". "

Ztuhla jsem, nemohla jsem nějak reagovat, můj mozek jakoby se vypnul.

,,J-j-já....."
Skvělé, Cassandro. Lepší začátek nemohl být?

,,Harry, já.....nemůžu být s tebou." Zakoktala jsem. ,,Co? Proč?" Nechápal a stiskl mi tváře. ,,Protože...." Co mu říct?
,,Protože nevíš jestli mi máš věřit? Zklamal jsem tě?" Zakňučel.
,,Nooo, to také, ale....." Jedna slza mi začala unikat. Nemohla jsem však uhnout hlavou, protože mě stále držel a sledoval mě.

,,Co se děje?" Zamumlal.
,,Já tě tak šíleně miluji už od toho koncertu v New Yorku, kde jsme se potkali. Ale nemůžu riskovat, že ti zase někdo ublíží."

Tak a další kapky slz mi stékají po tváři.
Skvělé, mám slabou chvilku, prostě skvělé.

,,Jak to myslíš?" Zeptal se starostlivě, avšak s pousmáním v hlase. ,,Jak to myslím? Vážně? Mám toho tolik nedořešeného, nepřátele na každém koutě a ty se mě ptáš jak to myslím, když tě před týdnem skoro postřelili? Málem jsi u toho zemřel. Nedopustím, aby se ti to ještě někdy stalo, nechci ohrožovat tvůj život." Odtáhla jsem se od něj.

,,Tak o tohle jde? Ty nechceš ohrožovat můj život, když je v ohrožení tvůj? Poslouchej mě, když někdo ublíží tobě, tak ublíží i mě, protože to ty jsi můj život. To ty jsi to, co miluji více než je život."

Zůstala jsem na něj jen zmateně zírat. Mé srdce vynechalo pár úderů a nemohla jsem lapat po vzduchu.

,,Já vím, rozumím ti. Chápu, že mě chráníš, vždycky jsi mě chránila, obětovala jsi skoro svůj život jen proto, abych byl v pořádku, dohodila jsi mi zpátky Taylor, abych byl šťastný a při tom to jsem byl já, kdo ti pořád ubližoval, nevěřil jsem ti a byl na tebe zlý. To co jsem řekl na tom vzkazu a kdykoliv jindy, tak -"

Stop,Harry.

,,Tak to byla pravda. Ale -" Teď pro změnu on přerušil mě.
,,Omlouvám se ti, vážně. Ale ten den, kdy jsem se v baru popral s.....ehm....a viděl tě tam tak zlomenou, jako nikdy jindy, nemohl jsem si odpustit všechno co jsem udělal. Vážně se ti za vše omluvám. Znám tě, sice méně než Niall, ale znám tě jako svý boty a život po boku s tebou bych přežil a přál bych si. Vydržel bych s tebou tak dlouho, jak by to jen šlo. Miluji tě více než kohokoliv jiného a -"

Políbila jsem ho, vášnivě a se soucitem. Mezitím mě objal okolo pasu a polibky mi oplácel. Poté jsem se odtáhla.

,,Co to mělo znamenat?" Usmál se. ,,Někdo ti už potřeboval zalepit tu tvou pusu." Otřepala jsem se a snažila se mu nedívat do očí. ,,Dobrý způsob, asi budu mluvit častěji." Přiblížil se a znovu mě políbil. ,,Takže?" Zamumlal mi do rtů. ,,Takže?" Zopakovala jsem otázku.