Stay with me...[One Direction]

26

Zhluboka jsem se nadechla. Teď jsem se nacházela u našeho domu. Ruku jsem položila na železnou studenou kliku a nevěřícně si ji prohlédla. To byla takhle skleněná a lesklá vždycky?Nevím co se mi motalo zrovna v tu dobu hlavou, nejspíš jsem měla ty prázdné myšlenky, kdy prostě nad ničim nepremýšlíte, jen váš pohled je zabodnutý na jeden bod a prostě jenom zírate nepřetržitě do toho bodu. Vzdychla jsem a srovnala si čepici, aby nebyla vidět moje nová jizva o které vám za pár minut řeknu více. Najednou jsem ucítila chlad a začala jsem se šíleně třást, byla jsem nervózní a také špatná z toho co se mi před pár minutami, hodinami, ba i dny stalo. Nakonec otřes přestal a já mohla sebrat veškerou svou odvahu.

Odvážně jsem sebrala veškerý kyslík,který byl k dispozici a který se vešel do mého velkého nadechnutí a stiskla kliku. Klika zacvakla. Potom jsem jen na vteřinu zavřela víčka a vešla dovnitř do našeho domu. Opatrně jsem se vyzula z bot a potichu je vložila do poličky v botníku. Koutkem oka jsem viděla, jak se za rohem něco pohybovalo a proto jsem více zpozorněla. Smutně jsem vydechla,neboť mne zabolela ta jizva na čele.
,,Cassie." Zapištěla matka a pevně mne objala až jsem nemohla skoro ani dýchat. To o mne vážně měla starost nebo co? ,,Co? Cassie?" Zvolal odněkud zdaleka otec, který hned přiběhl a také mne objal. ,,Kde jsi byla?" Vzal mne za ramena. Znovu jsem vzdychla, nechtěně nahlas. ,,S kamarádkou jsem byla na....." nevěděla jsem co doplnit. ,,Na soustředění s tancem." Zkousla jsem ret. ,,Soustředění s tanečním?" Zeptal se nechápavě. Hned vám to vysvětlím. Já totiž chodívala na kroužek tance spolu s Millie a Sárou. No a Sára měla jednou něco proti Millie, nebo spíš ji pomlouvala, když se byla moje nejlepší kamarádka převléknout. No a tak jsem jako nejlepší kamarádka chtěla Millie ochránit a tak tu padlo pár nehezkých slov, taneční souboj a bitka. Ano, to všechno se stalo než Millie přišla, nevím co tak dlouho dělala v šatnách. A jelikož Sára byla naší učitelky tance strašně oblíbená a Sára ji nakukala,že jsem ji prý skoro chtěla zlomit ruku a tak mne učitelka vyhodila za nevhodné chování. Tak to je ve zkratce všechno. ,,No....takhle, nejprve jsem byla u kamarádky a pak jsem s ní šla na soustředění." Zírala jsem do země.,,Proč jsi nenapsala, nezavolalala?" Zeptal se otec a starostlivě si mne prohlédl. ,,Vybil se mi mobil." Znovu jsem se kousla do rtů. ,,Vybitý mobil?" Nechápal a já mu radši neodpověděla. ,,Cassie a-" chtěla začít matka, ale já ji dlaní umlčila. ,,Jsem unavená, půjdu si pomalu lehnout." Stále jsem se dívala do země a pomalu si to šlapala po schodech nahoru do svého pokoje. ,,Jo a Cass. Nezapomeň zavolat klukům, báli se o tebe." Zaslechla jsem tátu, jak na mne volá.

Místo toho,abych to vzala do svého pokoje, jsem to vzala do koupelny. Okamžitě jsem za sebou zamkla dveře a podívala se na svůj odraz v zrcadle. Bylo vidět, jak jsem byla unavená, měla jsem kruhy pod očima a vlasy rozcuchané do všech stran. Sundala jsem si mikinu, tričko a čepici. Celé moje horní část těla, tím myslím ramena a záda, bylo poseto samými škrabanci, jizvami. Potom na pravé straně boku jsem měla malinký vypálený kroužek. A pak právě na čele, jsem měla jizvu, takže jsem vypadala skoro jak Harry Potter ( akorát jsem neměla ve znaku blesku). Jizva oproti " vypálenému znaménku" byla jen zlomek bolesti, neboť to znaménko mi bylo vypáleno ještě dneska. Nad vámi asi teď visí otazník což? Ale teď vam nemůžu říct podrobnosti, vážné teď ne. Prsty jsem opatrně přejížděla přes znaménko a pořádně si ho prohlédla. Pak jsem se znovu oblékla tričko a nasadila si na hlavu čepici. Jelikož bylo už 10 hodin večer,tak jsem si rovnou vyčistila zuby.

Hned po vyčištění zubů jsem se vytratila do svého pokoje. Než jsem tam ale došla, opatrně jsem nahlédla do pokoje hned vedle mne. Jen malinko jsem pootevřela dveře a zamžourala do tmy. Chvíli trvalo než si moje oči na noční světlo zvykly a pak jsem uviděla obrys spícího brášky, který si jemně pochrupoval. Musela jsem se usmát. Pak jsem už jenom jeho dveře opatrně a potichu zavřela a konečně došla do mého rozlehlého pokoje. První co jsem udělala bylo to,že jsem si opravdu vybitý mobil dala nabít. Pak jsem se převlékla do pyžama, to co jsem si jediné nechala na sobě, byla čepice. Pokusila jsem se nadechnout, ale vzduch proudící místností byl velice těžký, tak jsem pootevřela okno. Chvíli jsem se zadívala s okna ven, protože tam bylo něco velice okouzlujícího. Byl to velice žářivý měsíc, jehož odlesk se odrážel mým oknem. Okolo stříbrného měsíce na nebi plavaly zářivé hvězdy, které vytvářely různé astronomické tvary. Poznala jsem Malý a Velký vůz, to bylo vlastně jediné co umím. I přes to,že se na nebe dívám každý den, mne toto velice okouzlilo.