Stay with me...[One Direction]

52

Propalovala jsem ji svým ohnivým pohledem a bláhově si myslela, že ji skoro až upálým.

,,Co chceš, Watsonová?" Založila si ruce v bok a sledovala mě ostrým pohledem. ,,Kde je?" Odvětila jsem už strachy a samozřejmě Sára si toho všimla a musela se toho hned chytnout.

,,O můj ty bože! Ty se bojíš!" Zajásala a tak jsem s kamenným výrazem na ni zírala. Až teď jsem si všimla, že Jimm se vypařil jak pára nad hrncem. Kde je?

,,Ještě jednou, kde je?" Zavrčela jsem. ,,Nemáš se čeho bát, je v bezpečí." Zašklebila se. ,,Turnerová. " Zaklonila jsem hlavu dozadu a zavřela oči. Mysli, mysli.

Nadechla jsem se a vydechla, zklidnila jsem se, teda aspoň doufám, že jsem tak vypadala.

,,Prosím." Pousmála se. ,,Víš proč jeho? Miluješ ho a proto tě bude bolet ho ztratit, ztratit lásku podruhé." Ironicky se usmála. ,,Proč mě tak nenávidíš?" Zakňučela jsem. ,,Chceš jeden z důvodů? Je jich tisíce, ale příklad je, že než jsi mého bratra poznala, tak byl všude ve všem se mnou, mluvil o všem se mnou a choval se jako opravdový starší brácha, ale když poznal tebe a zamiloval se, všechno se změnilo, všechno mělo na něco dopad, bratr byl pořád s tebou a na mě čas neměl." Odvětila zlostně.

,,Ale Harry v tom není zapletený." Zakroutila jsem hlavou. ,,Je, protože k tvému zničení je třeba." Zajásala.

,,Jsi vážně pořád tak plná zlosti a pýchy, cožpak někomu nedopřeješ štěstí?" Řekla jsem s klidem. ,,Dívce, která mi zabila bratra? Hah, k popukání." Zamumlala. ,,Sáro, to je absurdní, vzal si život sám." Zabolelo mě u srdce. ,,Však víš, že Weedon byl pro mě vším." Svírala jsem pěsti. ,,Jo? A proč jsi se s ním rozešla?" Zeptala se lehkomyslně.
,,To ti říkat nebudu. Prosím, to jediné co chci, je najít Harryho." Poprosila jsem téměř v rozpacích.
,,Hledej, kočko, hledej." Otočila se na podpadu a odešla.

------------------------------------------

Kroužila jsem kolem hospody asi tak ještě 3x, ale ověřila jsem si aspoň teorii, že před hospodou není.

Poté světě div se, jsem se plácla do čela. Vůbec mě nenapadlo mu třeba zavolat.

Skvělé, Cassandro.
Chytrá jako hodinky, normálně. Ironicky řečeno.

Můj hlášek v hlavě nadával, proto jsem si nahlas těžce vzdychla a posadila se na lavičku. Z kapsy jsem vytáhla mobilní telefon a vytočila Harryho číslo.

Číslo jsem měla vytočené asi tak 5 minut, doslova, a nikdo mi to nebral.

No, tak nic.

Vstala jsem z lavičky, upravila si oblečení a tím známým energetickým a sebevědomím tempem jsem vešla do hospody.

Narychlo jsem to uvnitř zkoukla, jenže tu bylo moc lidí. Protahovala jsem se skrz ně, ale známou tvář slavného zpěváka jsem neviděla.

Pokrčila jsem rameny a došla k pultu.

Vzdávám to.
Nebudu ho přece nahánět jako nějaká potrefená husa.
Však mohl i sám odejít a já ze sebe dělám akorát tak trapnou husu. No nic.

Zakroutila jsem hlavou a mávla na Arnolda.

,,Dáš si něco Car?" Zamumlal si pod vousy. ,,Ehm, co máš na seznamu?" Tázala jsem se a projížděla očima tabuly. ,,Než se rozmyslíš, nechceš si zatančit?" Přejel očima parket plný lidí.
,,Omluva za to, že jsem byla hnusná, Ano." Natočila jsem hlavu na pravé rameno a s láskyplným výrazem ho pozorovala.
,,Woow. Skvělé." Usmál se zeširoka a podal mi ruku.