Stay with me...[One Direction]

12

,,Ach kdo zase otravuje?" Řekla jsem a přetočila se v posteli na bok. Můj mobil pořád vybroval a vybroval a tak jsem se musela podívat. Celá rozespalá jsem si vzala mobil a obličej mi zakrylo světlo. Hmm,bylo 7 hodin. Musím vstávat,ještě dneska musím do školy. Ale počkat, co mi mobil pořád oznamoval bylo Příchozí nová zpráva. Zprávu jsem okamžitě odemkla.

HarryStyles: Dobré ráno princezno.

CassandraWatson:Já zaspala Harry. Nestíhám.

HarryStyles:Klid. To bude dobrý.

CassandraWatson:Už musím. Pak ti napíšu.

HarryStyles:Hlavně klid Cass.

S Harrym uz si pár dní píšeme a připadá mi fajn.Kazdopádně nestíhám,takže musím teď hodně rychle vykonat ranní rutinu.
Oblékla jsem se a rychle jsem se podívala do vedlejšího pokoje. Brácha spal. Zatřásla jsem s ním. ,,Dělej. Máme školu." Řekla jsem a on se na mne nechápavě podíval. Když jsem mu ukázala,kolik je hodin,tak se rychle se prevlékl a vyčistil zuby a nykonec si vzal tašku a společně jsme vyrazili k zastávce. Teď měl jet druhý autobus,který tam naštěstí ještě byl. Rychle jsme tam z bráchou vešli a vyrazili do školy.

Pohled Harryho

Od té doby co si s Cass píšu,jsem pořád šťastný. Znovu jsem si pročítal naše zprávy,když mne vyrušili kluci. ,,Hey. Jedeme?" Ozval se Niall. Máme jet nějak na vesnici,kde bydlí náš fotograf a jelikož je celkem daleko,tak musíme vyrazit teď. Nastoupili jsme do lesklého šedého auta a vyjeli jsme. Celou cestu jsem přemýšlel, jak by mohla Cassandra vypadat a kdo by to mohla být. Celou dobu jsem přemýšlel a díval se z okna na ubíhajíci přírodu. Po dlouhé době jsme uviděli první domy. ,,No a kam teď?" Zeptal se Louis. Vypadá to jako velká vesnice. ,,Ale je tu hezky." Odvětil jsem. Projeli jsme skoro celou vesnici, ale dům s číslem 76 jsme neviděli. Po půl hodině jsme zajeli na konec vsi,kde byl poslední dům. Dům byl kousek od lesa a měl číslo 76. Jo jsme tu. ,,Kluci jsme tu." Řekl jsem. Náš šofér zaparkoval kousek od domu. Vylezli jsme z auta a vyšli k domu. Liam zazvonil na zvonek a po chvíli nám otevřel náš známý pán. Měl tmavě hnědé vlasy,kde už trošku byli vidět šediny a poměrně hubený se svalnatými pažemi. Byl velký. ,,Pojďte dále." Pobídl nás. Vešli jsme dovnitř a posadili se okolo stolu. ,,Pánové za chvíli přijde dcera. Já jen,aby vás to nevyrušilo." Řekl s klidným hlasem. ,,takže fanoušci po vás chtějí nové fotky. Úvodní snímek do vaší písničky bude později. Musíme spolu vyřešit toho trochu více." Doplnil.

Byli jsme tam teprve 10 minut a já už klepal prsty do stolu. Po chvíli se otevřeli dveře a hlasité vzdychnutí. Pak už byli slyšet lehké krůčky, osoba se pohybovala velmi elegantně. Moje srdce poskočilo,když jsem zjistil, kdo to je. Byla to ta dívka ze snu a z koncertu. ,,Harry?" Ozvala se tiše a opřela na mne své hnědé oči.,,Jsem Cassandra Watsonová. Pamatuješ?" Dodala,když viděla můj nechapavý výraz. Jakmile to dořekla jsem se zvednul ze židle a pořádně ji obejmul.

Pohled Cassandry:

,,Nech mne." Vyjela jsem v autobuse na hnědovlasého kluka,který mi vyndal sluchátko z ucha. ,,Víš Rebelko. Chci se ti omluvit,chápu to." Řekl mi po chvilce. ,,Dobře. " řekla jsem trochu vřele. ,,Takže kamarádi?" ,,Kamarádi." Doplnili jsme se. Nadýchala jsem se a otočila jsem se směrem k oknu. Ben mezitím odešel za svým kamarádem.
Autobus zastavil zase na zastávce a tak jsem rychle vyklouzla z autobusu. Konečně je pátek,ale dneska musím napsat Emily,jak jsem se rozhodla s One Direction koncert. Moc se mi tam teda nechce,ale zase ji chci udělat radost.
Kráčela jsem cestou domů ztracená v myšlenkách. ,,Hey." Uslyšela jsem za sebou udýchaný hlas. ,,Hey." Ten hlas byl cizí,ale byl klučičí.Zastavila jsem se a otočila se. ,,Jsi hezká. Nemáš cigarety?" ,,Nemám. Nekouřím. " ,,A nechceš se sblížit. Pro Bena je ti škoda." ,,Co prosím? Nic s Benem společnýho nemám a ne nechci se sblížit." Odvětila jsem horlivě. ,,Jsi Cassie ne?" Zeptal se blonďák. ,,No?" Nadzvedla jsem obočí. ,,Není náhodou tohle tvoje?" Zeptal se a nadzvedl svou ruku v níž držel moji klíčenku, v níž jsem měla tu jmenovku,kde stálo Cassie Watsonová a kde byli klíče od skříňky a od domu. ,,Takže. Když jsem to našel a teď ti to vracím, tak by ses mohla třeba odvděčit." Řekl. ,,A to jak?" Zeptala jsem se. ,,You and I baby. Forever Together." Úškleb mu nechyběl. Popošla jsem k němu a při tom se dívala do očí, pak jsem mu dala jednu ruku na rameno a jelikož byl velký,tak jsem se postavila ještě na špičky. Díval se mi do očí a usmíval se od ucha k uchu. Najednou moje ruka vystřelila ke klíčům a nějakým způsobem se mi povedlo klíče mu vyrvat z ruky. Pak jsem se rychle otočila a popošla dál kroků a kontrolovala, zda-li mám všechny klíče. Naštěstí jsem měla. ,,To tě bude mrzet. Jen počkej." Řekl tentokrát chladně. Místo toho jsem na něj vyplázla jazyk a z chůze jsem se posunula k běhu, protože tohle gesto ho fakt naštvalo.