Stay with me...[One Direction]

14

,,Dneska je škola." Uvědomila jsem si v pondělí ráno po zazvonění budíku. Jinak celý víkend jsem prospala a prohlížela si fotku,kterou vyfotil táta- mne s One Direction. Měli jste vidět brášku jakou měl radost,když jsem mu ukázala lístky. Úplně skákal radostí. Babička tady zůstane až do středy a dneska mne s bráchou veze do školy matka,takže žádný Ben. Ospale jsem vstala a převlékla se. Pak jsem vykonala ranní rutinu a vyrazila do školy.
,,Dobré ráno. " Pozdravila jsem svou kamarádku u skříněk. ,,Dobré. Proč jsi mi nic nenapsala?" Řekla podrážděně.,, Promiň byla jsem o víkendu pryč. " Řekla jsem jakmile jsem si uvědomila kam míří. ,,Dobře." Odvětila trochu více sebejistě a já ji za to objala. Brouzdali jsme cestou do třídy, když jsem v jednu chvíli narazila do blonďatého kluka,který po mne vrhnul nenávistný pohled. Ajeje to se stát zrovna nemělo.

Byla poslední hodina,zbývalo posledních 45 minut. Posledních. Když v tu mi rázem zavibroval mobil.

HarryStyles:Hey Princess. Jak se máš?

CassandraWatson:Jsem ve škole, takže jestli kvůli tobě dostanu poznámku za to, že jsem na mobilu,tak blbě.

HarryStyles:Adrenalin ve škole?

CassandraWatson:Za chvíli zvoní a pojedu domů. Hned potom ti napíšu.

HarryStyles:Dobře. Posílám kiss.

CassandraWatson:Nemusíš. Ale teda posílám ti kiss taky.

Pak jsem si mobil znovu odložila do kapsy a opřela si hlavu rukou a zírala ven z okna. Přemýšlela jsem nad Harrym,vybavovala jsem si jeho obličej,jeho rysy,vlasy,svaly,tetování,úchvatný hlas a hlavně jeho oči a úsměv. Musela jsem se usmívat, protože do mne Emily trkla loktem. ,,Cass." ,,Slečno Watsonova. Dávejte pozor." Napomenula mne učitelka Fridrichová. I přes napomenutí jsem stále přemýšlela nad Harrym a nemohla ho vytáhnout z hlavy. Sakra Cass,přece tomu nebudeš věřit? Tomu,že jsi do něj zamilovaná? Ne. Nemůžeš.

Konečně zazvonilo a mohli jsme jít domů. Nějak jsem se zdržela a u skříněk jsem byla jedna z posledních. Moje kamarádka na mne nečekala a šla se Sethem a Benem s Alicí do parku. Ano,jasně mám více kamarádů, ale někdy mi samota prostě nevadí, někdy ji potřebuju. Zamikala jsem skříňku a vyšla ven. Kopala jsem do kamínků, které mi stáli cestě a nic nevnímala než dokonalost Harryho v mé hlavě. Stála jsem u zastávky, když mne někdo zatáhl za loket a odvekl za nedaleký roh,kde nikdo nebyl,byla to prostě taková tajemná ulička. Osoba mne silou odhodila do kouta až jsem spadla na zem. Potom jsem ho poznala- blonďák. ,,Nebojím se tě. " Řekla jsem a on mne surově zvednul ze země. ,,Měla bys." Zasmál se a natlačil mne na kamennou stěnu. ,,Nech mne." Procedila jsem skrz zuby. Mezitím mi stačil ruce,abych se nemohla bránit. ,,Poslouchej mne a nic se ti nestane." Odpověděl a přisál ústa na mé. Fuj,bylo to nechutné, od něj. Ne! Prostě ne. Bleskově jsem ho kopla do rozkroku a on se odsunul a svíjel se bolestí. ,,Nech mne." Procedila jsem zase skrz zuby a chystala udělat další kroky a odejít od tohohle místa a od něj. Jenže hned jak jsem udělala první krok,mne chytl za rameno a švihnul se mnou o zem. Spadla jsem na ostré kamínky a automaticky si dala ruce před sebe, takže jsem dopadla na ruce,které mne bolely. Podívala jsem se na ně, z jedné ruky mi tekl malý pramen krve,opravdu malý a jinak jsem je měla odřené. Pak mne zvednul a hrudí mne přitiskl na zeď, přičemž jsem se hlavou praštila. Au,moje hlava. Pak mne položil a já bez síly se skácela k zemi. ,,Příště to bude horší. " Řekl. Kdyby mne tolik nebolela hlava,tak bych si dále dovolovala mu odporovat a říct mu,že žádný příště nebude a že se ho i tak nebojím, i když bála a hodně. ,,Nikomu to co se stalo neříkej,jinak ti udělám ze života peklo a to co máš ráda, tak tomu hezky ublížím." Odešel....