Stay with me...[One Direction]

48

Další dny to probíhalo stejně jako u předchozích, akorát s tím, že už jsem dokázala vyjít mezi lidi. Takže klasický můj denní stereotyp byl do 12 zůstat sama v pokoji, poté si jít zaboxovat, zaběhat a potom mě vždycky někdo z kamarádů vytáhl ven. A pak tu byla další část, kdy jsem si zašla běhat ve vesnici a vždycky v nervozitě ( jenom v nervozitě či obrovském hněvu) u rybníku si vytáhla cigaretu a začala tajně kouřit. Tento čin ale nesouvisel se situací s Harrym, nebo jenom napůl. Bylo toho na mě zkrátka hodně a to co mě do toho úplně dorazilo byly teď poslední časté hádky mezi rodiči, hádky o mně. Ale jak jsem řekla, kouřím jenom v kritickém stavu.

Proč tajně? Moje rodina by mě začala nenávidět a to zrovna teď nepotřebuji a kamarádi včetně Jimma mi kouření zakazovali i přes to, že sám Jim kouřil klasické cigarety.

Takže tohle byla má jediná možnost.

-------------------------------------------

Zahodila jsem dokouřenou cigaretu a odhodila ji na zem, kde jsem ji svou botou zašlápla a tím uhasila. Následně jsem se oběhla celý rybník a venku zůstala tak dlouho dokud mi ten kouř trochu nevyčuchnul. Věděla jsem, že ten pach zůstane, ale potřebovala jsem ho trochu otřást.

Dnešek byl jiný, cítila jsem se spokojeně. Už jsem dokázala si vychutnat tu bolest a zklamání. A cigareta mi k tomu dokonale pomáhala.

Celá zpocená jsem se vrátila domů a dala si sprchu. Oblečení, které jsem měla při běhání, jsem rychle strčila do pračky a krabičku cigaret jsem schovala do šuplíku ve stolku v mém pokoji.

A poprvé za dlouhou dobu jsem měla zrovna já chuť si vyjít s přáteli ven.

Proto jsem vytáhla mobil a napsala rychle holkám zprávu.

CassandraWatson: Čauky! Dneska před parkem ve městě? Očekávám váš příchod ve 14:10.

Na to mi obě milovaná děvčata brzy odepsala se souhlasnou zprávu.

Ale byl tu ještě jeden pocit. Takový jiný, zvláštní. Který jsem absolutně nechápala....

----------------------------------------

Bylo už 13:01 a autobus mi jel v 13:35 nebo o 15 minut později. Ještě jsem však chtěla stihnout jednu věc. A proto jsem přes sebe přehodila černé Vans tričko, černé kraťasy a tmavě modré Nike boty a s klíčemi, mobilem a penězmi v zadní kapse, jsem se vydala do města.

Do uší jsem si nasadila červená drátová sluchátka a spustila playlist na mobilu. Zrovna hrála píseň Atlas Falls od Shinedown, kterou jsem v poslední době poslouchala hodně často a stala se z ní má momentálně nejoblíbenější píseň.

--------------------------------------------------

Autobus zastavil na zastávce a tak jsem rychle vyskočila a vyšla ven, kde mě přivítal čerstvý teplý vzduch, který mi prohrabával vlasy.

Kráčela jsem podél obchodů a zastavila se u obchodu s hodinami. Má mysl si okamžitě začala vybavovat den a příčinu návštěvy této budovy.
Zakroutila jsem hlavou, abych myšlenku setřásla a procházela dále temnými uličkami se sluchátky v uších.

Dorazila jsem na místo, kde jsme dříve chodili s Weedonem - k rozhledně a posadila se na kamennou římsu, obepínající rozhlednu. Nohy jsem si přitáhla k sobě a hlavu položila do kolen. Tišše jsem oddychávala a snažila se nemyslet na všechno to špatné co jsem prožila a na Harryho a Weedona.

Po pár minutách mi mobil oznámil novou zprávu.

Xxx: Vidím, že nezapomínáš.