Stay with me...[One Direction]

41

,,Calebe. Musím vypadnout." Došla jsem ke svému kamarádovi a nemohla se dostat z toho transu. Nejprve jsme přátelé, pak se nenávidíme a teď se spolu zase bavíme, ba to horší je,že jsem se do něj zase zamilovala.
,,Co proč? " Zachraptěl. ,,Osobní situace kamaráde." Snažila jsem se vyhledat v davu Harryho. ,,Zůstaň tu se mnou prosím, pokud teda chceš, můžeš ze skladu nosit věci." Usmál se. ,,Fajn. Jdu do skladu." Mávla jsem rukou a on se na mě vyděšeně podíval. ,,Opravdu?" Znejistil, až pak mi došlo, že to nemyslel vážně. ,,Chybí nám pití." Pokrčila jsem rameny a vydala se do skladu.

Ve skladu jsem našla limonády a snažila se je dostat z balení. ,,Princezno?" Zašeptal mi někdo za zády až jsem se lekla. ,,Co je Harry?" Otočila jsem se znovu na limonády. ,,Co to mezi námi je?" Byl kupodivu klidný... ,,Myslíš to napětí?" Zašeptala jsem nepřítomně, neboť jsem si vzpomněla na staré časy. ,,Ano." Zamyslel se také nepřítomně. ,,To bude asi tou tvou nepříjemnou nedůvěrou ke mně." Zavrčela jsem. ,,Co to meleš?" ,,Pravdu. Nedůvěřuješ mi, ignoruješ mě a to z nějaké hlášky, kterou vyslovila slečna Swiftová." Vyjela jsem ostře.

,,Do Tay se nenavážej." Přiblížil se ke mně. ,,Promiň? Já zapomněla, že ona je ten tvůj anděl." ,,Nech toho Watsonová." Zavrčel na oplátku a já jsem na něj jen vyčítavě koukala. ,,Co máš za problém Cass?" ,,Teď tě zajímám viď?" Do očí se mi draly slzy. ,,Možná, že byla chyba tě poznat." Mé srdce puklo. ,,Možná byla chyba sem přijet." Snažila jsem se zakrýt slzy. ,,Možná všechno byla chyba." Podíval se do země a mé srdce se zcela zlomilo v půl. ,,Jo. Protože všechno ohledně mě je chyba, i zítřek bude jedna velká katastrofa...." Zamyslela jsem se a mou osobu polila vlny strachu. Jen se na mě zlostně díval, žádná jiná emoce. ,,Už tě nikdy nechci vidět, Harry." Zašeptala jsem a vyběhla z místnosti.

Musela jsem pryč a bylo mi jedno, že mě většina lidí viděla takhle zlomenou.....

---------------------------------------
Došla jsem do hotelu a tam teprve to na mě všechno dolehlo. Vážně mi to řekl ON? Vytáhla jsem flašku rumu z ledničky ( pro tyto případy) a začala jsem z ní upíjet. Po druhém loku jsem už musela přestat....

Po 10 minutách někdo zaklepal na dveře. Niall s Liamem. ,,Ahoj." Objemuli mě. ,,Co tu děláte?" Zeptala jsem se. ,,Přišli jsme se na tebe podívat. Harry byl nějaký zkleslý a řekl nám, že jste se pohádali. Louis se Zaynem ho teď podporují a my přišli za tebou. Viděli jsme tě pořádně smutnou." Dokončil dialog Liam. ,,Díky kluci." ,,Páni. Co jste si řekli? Vypadáš fakt strašně, strašně nešťastně." Řekl Niall. ,,Ale nic, to je mezi ním a mnou." Usmála jsem se na ně. ,,Proč jste se hádali?" Zeptal se Liam. ,,To je jedno." Zamračila jsem se. ,,Není." Odpověděli sborově. ,,Kluci...já...chci si odpočinout." Vymluvila jsem se. ,,Dobře, ale zítra se u nás stav." Navrhl Niall a významně se na mě podíval. Věděla jsem na co myslí.
,,Fajn." Zabouchla jsem za sebou dveře a sklouzla dolů.

-------------------------------------

Druhý den jsem otupěle vstala z postele asi o tři hodiny později než normálně. Byla jsem ze všeho tak unavená a jediné co mi kolovalo v hlavě byl New York. Chtěla jsem se tolik vrátit domů, do bezpečí. Ale nejprve mě čekal důležitý úkol.....

Do 12 jsem byla sama doma, neměla jsem ani náladu vyjít ven a hlavně jsem nevěděla, kdy přijde můj čas. V duchu jsem tušila, že i přes předání peněz nebudu v bezpečí. Vůbec jsem Loganovi věřit nemohla....

Vzala jsem mobil do ruky a napsala Dylanovi zprávu, aby přišel. Musela jsem před tím vším ještě zkontrolovat jednu věc.

------------------------------------

Dylan ,jako vždy, přišel hned. ,,Co potřebuješ?" Zašeptal při objetí. ,,Musíme si promluvit." Zakňučela jsem. ,,Dylane....jak začít." Zapřemýšela jsem nahlas. Všechny moje dialogy byly rázem pryč. Dylan mne rázem políbil. Jeho polibky byly jemné, řekla bych, až tajemné. Odtáhla jsem se.
,,Dyle...já....líbíš se mi. Ale nemiluji tě." Zamlkla jsem. ,,Co to znamená?" Opřel si čelo o mé. ,,Mám tě šíleně ráda, ale chci, abychom zůstali kamarádi. " Vydechla jsem do jeho krku. ,,Fajn. Nechci tě do ničeho nutit." Zamumlal a obejmul mne. ,,A teď mi řekni, co s tebou je?" Odtáhl se a zkoumal mne od hlavy k patě. ,,Co?" Nechápala jsem. ,,Ty oči...jakoby jsi potřebovala podporu,lásku, záchranu. Jako by jsi byla prázdná, zlomená...." Zasténal. ,,Nic, všechno v pohodě." Usmála jsem se. ,,Fajn.... Budu dělat jako, že ti věřím." Pokusil se o vtip, ale já se nesmála.