Rychle jsem se do Mery odtrhl.
Podíval jsem se nahoru nad nás, stála tam Nina moje holka.
„Čau" zamrkal jsem na ni, z té rány se mi pořád ještě trochu motala hlava.
Mery mi pomohla na nohy a pak se postavila vedle mě.
Dlaněmi jsem si promnul obličej a pak jsem se podíval nejdřív na Mery a pak na Ninu, která stála přímo proti nám s rukama v bok.
„Ahoj, já jsem Mery." pozdravila jí Mery přátelsky a napřáhla k ní ruku.
Nina se na její ruku jen blbě podívala a pak zase propalovat pohledem mě. I když jsem nebyl zrovna emoční znalec, tak jsme podle jejího postoje poznal, že chce odpovědi.
Já ale nevěděl co říct. Nevěděl jsem, jestli je Mery po těch osmi letech pořád moje kamarádka, anebo už ne. Nevěděl jsem co ji říct, jak jí to vysvětlit.
Bylo mi na nic a nechtěl jsem se s ní rozhádat
A tak jsem mlčel...
Očividně ji bylo jasné, že ji k tomu moc neřeknu, a tak se na mě jen blbě podívala, luskla na své věrné kamarádky Lucku a Míšu, které byli spíš její služky než kamarádky a všechny tři se vydali společně co nejdál ode mě.
ČTEŠ
Nejlepší přátelé💘🤞
KurzgeschichtenMery s Davidem se kamarádí od dětství, jejich mamky se znají roky. David s Mery spolu chodili do školky, školy, ale po páté třídě odešli oba na jinou školu. Osm let se nestýkali, jejich matky se odcizily, po tom co se děsně pohádali, a oni ze dne na...
