Nejlepší přátelé💘🤞

uvítací proslov

Nenápadně jsme se vypařil, ještě předtím než si nás táta vůbec všimnul.
Nemohl nás vidět spolu a Mery to moc dobře věděla.

Udělalo by to tak akorát rozruch, kterého si myslím bylo při prvním dni do aleluja.

Našel jsem Romana, sedícího na lavičce u dveří. Sedl jsem si vedle něho a opřel se o zeď.

Hlava mi třeštila. Zavřel jsem oči a chvíli jenom poslouchal okolní šum a uvítací proslov profesorů.

„David, dobrý?" Zeptal se mě Roman.

Kývl jsem hlavou a vytáhl ze svého batohu krabičku s léky.
Pár jsme si jich nasypal do hrsti a hrst jsem si vysypal do pusy.

Pachuť v puse jsem zapil jemně perlivou minerálkou, kterou jsem vylovil z batohu.

Asi jsem dokonce na pár minut vytuhl, protože mě probudil až hlasitý potlesk, který ukončoval uvítací přednášku.

Poslavil jsem se, a začal tleskat s ostatními, aby to vypadalo autenticky.

Táta mě ale propalovat pohledem, takže mi bylo jasné, že mě buď viděl s Mery anebo viděl, jak jsem při jeho přednášce vytuhl.

Nevím jaká představa mi přišla děsivější, a tak jsme se radši hned, jak to bylo možné vytratil a zamířil domu,

Chtěl jsem si lehnout do mé milované postele a zůstat v ní do té doby dokud to zase nevyprchá a nebudu ok. Bohužel jsem ale další den musel na první přednášku a laborky.