Nejlepší přátelé💘🤞

ahoj teto

Staly jsme s Emou u pultu a bavily se s mamkou.

„Mami, my fakt nepotřebujeme aby nás tu někdo prováděl. Stejně budeme jenom třídit léky a nebo lítat do laborky." Stála jsem si za svým.
„Ale Ema to tu třeba nezná tolik jako ty a navíc Jirka říkal že přijdou ještě nějací jeho známí a moc nepředpokládám, že ti to budou znát." Trvalá si na svém mamka.

Nechtěla jsem se s ní hádat a tak jsem jen protočila oči v sloup.

„A netoč s těma očima" podívala se na mě mamka a začala se zase věnovat své práci.

„hele, není to...." Žduchla do mě Ema loktem.

Otočila jsem se, abych viděla tam, kam koukala Ema.

Stál tam David. Byl s ním ještě jeden kluk. Byl vyšší jak on, ale vypadl, že je podobné starý jako my.

V tu chvíli jsem začala straně panikařit.

Na jedné straně stál David a na druhé moje mamka.

Ta si ho naštěstí ještě nevšimla.

Začalo mi straně rychle budit srdce a ani jsme si to neuvědomila a David stál přímo přede mnou.

„Čau" pozdravil mě.
„A..ahoj" vykoktala jsme ze sebe.

Mamka vyhlédla od svých papírů.

„Ahoj teto" pozdravil jí David.

Vykulila jsem oči a nezmohla se na jediné slovo.

„Davide?" Postavila se mamka. „Jsi to ty?" Zeptala se.

David se jen podíval na mě a pak zase zpátky na mamku.

Uhnula jsem očima jinam, když o mě mamka zavadila pohledem.

„Kam se můžeme jít převléct?" Zeptal se po chvilce ticha David.

Mamka jen beze slova ukázala na sesternu za sebou a oba kluci se tam vydali.

My s Emou už jsme na sobě měli modré nemocniční mundury se svou jmenovkou a tak jsme zůstali čekat na urgentu než se k nám kluci připojí a my budeme moct začít makat.

Popravdě bych mnohem radši v tu chvíli byla těmi kluky, kteří se zrovna převlékali.

Čekala jsem kázání, ale ono nic... Mamka si zpátky sedla a mlčela.

Ema mě zatáhla bokem.

„Co to bylo?" Ptala se mě hned.
„Co myslíš?" Otočila jsem se jeslí se na nás mamka kouká.

Jasně že koukala🙄, ale když jsem o ní zavadila pohledem, tak se zase jakoby nic začala věnovat papírům.

„Tys věděla, že ten známý bude David??" Zajímala se Ema dál.
„Ne, Jirka sice říkal něco k nějakých známých, ale nedošla mi spojitost.." kroutila jsme hlavou.
„Co budeš dělat" zajímala se ještě Ema.

Otočila jsem se znovu na svou mamku.

„Nevím" kousla jsem se do spodního rtu a snažila se s mimiky v mamčiné tváři vyčíst cosi co by mi pomohlo.