Nemohl jsem usnout. Pořád mě něco nutilo přemýšlet nad Mery.
Najednou zachrastili klíče v zámku. Táta.
Došlo mi hned.
Zahrabal jsem se do deky a předstíral že spím.
„Davide?" Zavolal na mě z chodby.
Neozval jsme se. Nechtěl jsme s ním mluvit.
Táta otevřel dveře mého pokoje a vpadl dovnitř.
„Davide??" Podíval se na mě.
„Měl bys začít pravidelně brát prášky" řekl mi a zase zabouchal dveře mého pokoje.
Protočila jsem oči v sloup.
Byl jsem rád, že táta neměl žádné připomínky ohledně dneška, bál jsem se že na mě bude řvát, kvůli tomu, že jsem usnul. A nebo v nejhorším případě, že si všiml Mery a bude chtít vysvětlení.
Pochyboval jsem o tom, že si ji vůbec pamatoval....
On ale zase řešil prášky a mou ataku.
Na to jsme neměl nervy už vůbec. Už několikrát jsme mu řekl, že žádné pitomé matoucí pěšky brát nebudu.
Pro mě tato debata dávno skončila, ale on ji otevíral pořád.
Neměl jsme na to energii ani nervy.
Přetáhl jsem si deku přes hlavu a konečně usnul.
ČTEŠ
Nejlepší přátelé💘🤞
ContoMery s Davidem se kamarádí od dětství, jejich mamky se znají roky. David s Mery spolu chodili do školky, školy, ale po páté třídě odešli oba na jinou školu. Osm let se nestýkali, jejich matky se odcizily, po tom co se děsně pohádali, a oni ze dne na...
