Nejlepší přátelé💘🤞

Mery?

Fakt teď stal vedle mě, ten kluk, kterého jsem si pamatovala že svého krásného dětství.

Podíval se na mě a mě se na tváři hned objevil šťastný úsměv.

Ema se přestala blbě řechtat a koukala se na nás. Očividně ji zarazily naše pohledy, které jsme po sobě házeli.

„Mery?" Usmál se na mě David.

Najednou jsem cítila, jak se něco uvnitř mě úplně rozzářilo, jakobych v břiše měla tisíce motýlů poletujících sem a tam.

Nad ničím jsem nepřemýšlela a objala jsmem ho.

Tolik mi chyběl.

I když mu očividně nebylo nejlíp, a to ne jen kvůli ráně, kterou jsem mu dala, tak mě taky pevně objal.

Cítila jsem jeho krásnou vůni, které jsem se nemohla nabažit, voněl pořád stejně, jako před osmi lety, když jsme se viděli naposled.

Voněl po citronové trávě a kolínské svého táty, na kterou balil holky už tehdy v páté třídě.

Zavřela jsem oči a chvíli vztřebávala tu vůni.

Najednou se ale nad námi ozvalo.
„Co to tady jako děláte?" Slyšela jsem přímo nad námi cizí hlas, který na mě nepůsobil zrovna přátelsky.