Nejlepší přátelé💘🤞

měl bys vědět...

Ruku v ruce jsme vyšli z bytu od Mery a vydaly se na nádraží. Pro jednou jsme se rozhodli jet vlakem a nehandrkovat se autem...

Navíc při ranním provozu v Praze tam budeme mnohem dříve, než kdybychom jeli autem.

„Myslel jsi to co si včera říkal vážně?" Podívala se na mě Mery s tázavým pohledem ve tváři.

„co, jo, jo, asi jo, teda jo, jo, jo myslel" vykoktal jsem ze sebe odpověď.

Mery se začala smát.

„Co?" Nechápal jsem.

„Víš, cítím to stejně... Mám tě ráda Davide a chci s tebou být..." Usmála se a dala mi pusu.

Úsměv jsem ji oplatil a hned jí dal další.

Najednou se mi ale rozzvonil telefon.

„Jirka? Proč volá mně?" Otočil jsem displej směrem k Mery.

Mery pokrčila rameny a já hovor přijmul.

„Čau, děje se něco?"
„Ahoj, prosimtě máš tam někde Mery?" Zeptal se mě hned.
„Jo, je tu vedle mě..."
„Tak běž prosimtě někam na bok, ať tě neslyší..."

Trošku jsem začal panikařit, znamenalo to, že se děje něco zlého, něco hodně zlého.

„Jirka se chce jen poradit na jaký film má zajít s Matym" zalhal jsem trošku Mery a poodstoupil od ní.

„Ti nový avengers by se mu mohli líbit..." Poradila Mery.

Kývl jsem na ni a dál pokračoval v rozhovoru s Jirkou.

„No, co se děje? Musel jsem ji lhát, tak doufám, že je to něco důležitýho..."

„Hana... Nedaří se jí probudit. V noci ji stoupl nitrolební tlak a tak ho snižovali pomocí léků... No a teď jsou u ní už přes hodinu dva anesteziologové a nedaří se jim jí probudit"

„To ne... Začal jsem všechno chápat..."

„Zatím nevyvozujeme žádné důsledky, ale měl bys vědět, že je to dost vážný..."

Dech se mi zastavil... Polkl jsem... A bez jakéhokoliv slova hovor ukončil...

„Děje se něco?" Zeptala se mě Mery.

„Ne snad ne" uměle jsem se pousmál a dal jí pusu.