Nejlepší přátelé💘🤞

Jirka

„Nejsou už nějak dlouho pryč?" Ptal jsem se Mery. Začínal jsem být trošku nervózní.

„Co?! Ne, určitě se jen někde zdrželi, víš jaky je v tuhle domů provoz." Podívala se Mery na své hodinky. Bylo vidět, že i ona začíná být nervózní.

Majda zívla.
„Pujdeme už spinkat?" Zeptala se Mery.

„Jeste počkáme na maminku, určitě za chvíli přijde." Usmála se na ni Mery.

Její klidný, milý a pohodový hlas, mě uklidnil.

Majda ale znovu zívla a lehla si na gauč.

„Pustíme si pohádku?" nabídl jsem a ona hned přikývla.

Pustil jsem nějakou kreslenou pohádku, co zrovna byla na nová cinema a Majda na ni zaujatě koukala.

Vstal jsem a šel jsem k Mery.

„Jsou pryč už přes hodinu..." Podívala se na mě Mery.
Moc dobře jsme věděl, co tím myslí...

„Sama si říkala, že se někde jenom zasekli... Určitě tu brzo budou" pohladil jsem jí po rameni.

„Snad ano" přistoupila ke mně a objala mě.

„Diky" řekla a ještě pevněji mě stiskla.

Její obětí jsem samozřejmě opětoval a pevně a zároveň jemně jí stiskl.

Vyrušil nás až její zvonici tefon.

Odtrhla se ode mne a ukázala mi telefony abych si přečetl kdo volá.

„Jirka?!" Přečetl jsem jméno.
„Co asi chce takhle večer?" Řekl jsem.

Mery jen pokrčila rameny a hovor přijmula.