Nejlepší přátelé💘🤞

vrchní sestra

Když jsem se probudila po druhé, tak vedle mě z jedné strany stal David a z druhé Jirka.

Zamrkala jsem očima a pomalu se posadila...

David mě chytil za ruku a pohladil mě po zádech.

Usmála jsem se na něj a on mi pomohl se postavit.

„Měla bys radši ještě ležet..." Řekl mi.

„musím za ségrou..." Stála jsem si až svým.

„Mery klid, lehni si, ještě alespoň na chvíli. Bíba s Majdou jsou teď stejně v Zoo, takže doma bys byla tak akorát sama." Snažil se mě Jirka udržet na lůžku, ale měl pravdu...

„Tak jo" sedla jsem si na kraj lůžka.

„Víš Mery, mám pro tebe jednu nabídku... Vím, že to teď nemáš jednoduché... Budeš se muset postarat o mladší sestru a do toho ještě škola a tak... No a mě napadlo, že bych ti nabídl pozici tvojí matky tady na urgentu" řekl Jirka.

„Cože!!?" Nevěřila jsem vlastním uším.

„Slyšíš dobře 🙃 Jirka chce abys nastoupila na místo tvoji mamky... Na pozici vrchní sestry..." chopil se toho teď David a já na ně hleděla s otevřenou pusou.

„To je jen nějaký blbý fór ne? Nemám na to kvalifikaci ani vzdělání nic..."

„To sice ne, ale celý život jsi takový pomocný personál, práci vrchní sestry znáš jako své boty, moc dobře víš jak to tu chodí... A já věřím že s nějakými kurzy bys v klidu zvládla být vrchní sestrou na urgentním příjmu" usmál se na mě Jirka.

„Mery fakt to není žádná blbá sranda, ale férová nabídka..." Vložil se do toho zase David.

Chvíli jsem na ně jen mlčky hleděla a přemýšlela... Vzít to...nevzít to... Medicínu už stejně asi nedokončím, ale práci v nemocnici jsem se chtěla věnovat od mala. Takto budu moct alespoň pokračovat v mamčiných kolejích... A až se probudí, tak to po mě zase vezme zpátky a já dostuduju potom...tedy...snad...

Přesvědčila jsem samu sebe a řekla: „tak jo, beru to"

Jirka se na mě usmál a podal mi ruku.
„Tak vítejte v nové životní kapitole paní kolegyně"

Úsměv jsem mu oplatila a pak se otočila na Davida.

„Ja taky ukončim medicínu a najdu si nějakou práci, abych ti mohl pomoct..." Začal David, ale já i Jirka jsme ho zastavili...

„Ne!!" Křikli jsme oba s Jirkou naráz.