Nejlepší přátelé💘🤞

traumaplán

Od usmíření rodin uběhlo několik dní. Bylo úterý a my měli zase praxi.

Tentokrát to bylo ale úplně jiné než první den.
Bylo to brutální.

Ani nevíte, jak jsem litoval toho, že jsme to předtím zakřikl.

Ráno, když jsme s Romanem prošel, tak Mery seděla na obvyklém místě své mamky a s někým telefonoval.

Gestem jsme se pozdravili a utíkal jsem se převléct.

Roman hned běžel na sál, kde měl dneska s E...lou zkontrolovat všechno vybavení a doplnit dezinfekci.

Samozřejmě měli taky všechno podrobně sepsat a nahlásit, kdyby náhodou něco scházelo.

No a já jsme měl být k dispozici ani přijdou společne s Mery.

Její mamka se vrátila ze schůzky u ředitele a  hned to začalo.

„Za pár minut sem začnku vozit spoustu zraněných. Začala hořet dvě patra paneláku na ronďáku. První zranění tu budou do svou minut. Takže váženi vyhlašuji traumaplán a očekávám od vás, že se budete chovat podle pravidel." Řekla.

Podíval jsem se na Mery a ona na mě.

Neměl jsem nejmenší tušení, co to ten "traumaplán" vlastně je.

Do pár minut jsem to ale pochopil.

Když začali přijíždět první pacienti a doktoři a sestry s nimi jezdili na lůžka a boxy, jsme měli my s Mery tolik práce, že jsme se ani nezastavili.

Celý den jsme lítaly po rentgenech, laborkách a sálech anebo vyřizovali telefonáty na příjmu.

Byl jsem rád, když jsem se v pět odpoledne, když už se všechno konečně uklidnilo, mohl v klidu posadit.

„To byl amzec" promnul jsem si obličej, když jsem seděl vedle Mery a Romana na sesterně.

„To Teda" souhlasil Roman.

„Nesu první pomoc" vešla dovnitř ta ta ta.... E...E...Eva se čtyřmi kavárny v ruce.

Všichni tři jsme se na ni vrhli a každý se zmocnil své kávy.

„Diky Elo, zachránila jdi nás" řekl jsem.

„já jsem Ema" podívala se na mě takovým zvláštním pohledem a všichni společně jsme se zasmáli.