V sobotu ráno jsem se vzbudila strašně brzo, nemohla jsem spát.
A máma očividně taky, protože od pěti od rána poskakovala s vysavačem a různými čistícími prostředky po našem bytě a čistila každý kout nejmíň pětkrát.
Očividně z toho usmíření byla byla dost vystresovaná.
Mamka totiž uklízí, když je ve stesu, takže vlastně skoro pořád.
„Mami, co tu blbneš. Je sobota a k tomu půl šestý." Sedla jsem si ke stolu.
„Uklízým ty snad nevidíš ten binec tady všude" máchala mamka kolem sebe rukama.
„Klid, je to dobrý. Chceš aby na nás bušili sousedi nebo na nás zavolali policii jenom kvůli tomu, že tu musíš v pět ráno vysávat?"
„Máš pravdu, jen se zbytečně stresuju." Sedla si mamka naproti mě.
„Tak já si jdu lehnout jeden na chvíli jo. A žádné blbosti mami. Pak ti pomůžu ano?" Vstala jsem od stolu.
„Jasně" zasalutovala mamka a já si šla ještě na chvíli lehnout.
Sice jsem namohla usnout, ale alespoň jsem si ještě odpočinula.
Něco po sedmé jsem přišla do kuchyně, kde to naprosto božsky voňelo.
„Dobré ráno" pozdravila mě mamka.
„Dobré," zívla jsem. „ráno"
Sedla jsem si ke stolu a mamka přede mě položila talíř s míchanými vajíčky.
„Duležutý den se musí začít dobrou snídaní" usmála se na mě.
„Díky" poděkovala jsem jí a pustila se do snídaně.
Po snídani jsme s mamkou začali chystat oběd. Ségra vstala až skoro v 10. Nechápu jak může spát tak dlouho, ale tak alespoň jsme měli klid na přípravu oběda a dezertu, na kterém mamka trvala.
Když Hofbauerovi zazvonili dole, byly jsme plně připraveny na všechno, co mohlo teď nastat....
Tedy alespoň jsme si to myslely.
ČTEŠ
Nejlepší přátelé💘🤞
Truyện NgắnMery s Davidem se kamarádí od dětství, jejich mamky se znají roky. David s Mery spolu chodili do školky, školy, ale po páté třídě odešli oba na jinou školu. Osm let se nestýkali, jejich matky se odcizily, po tom co se děsně pohádali, a oni ze dne na...
