Nejlepší přátelé💘🤞

Byla jsem ráda, že jsem mu mohla pomoct a udělat radost. A on byl očividně rád, že ne vidí...

Povídali jsme si dlouho do noci a řešili nejrůznější věci, jako přátelé...

Když už jsme zjistili, že jsou skoro tři ráno, tak se David nabídl, že mě hodí domů.
Po zkušenosti našich rodičů s autem, jsem ale nesouhlasila a řekla jsem, že se radši projdu.

David ale stále trval na tom, že mě doprovodí a tak jsme se osvětleným parkem vydali k nám domů.

„Jsem ráda, že jsi přišla byla to sranda" usmál se na mě.

„To teda byla. Bylo fajn si popovídat, jako za starých časů..." Oplatila jsem mu úsměv.

„Vzpomínám si, jak jsme tehdy v pátý třídě chodili kolem bloku a pomlouvali třídní a pak jsme uviděli Romana s tou zrzkou a sledovali jsme je, kam jdou... Tak jsme se do toho zažrali, že jsme přišli oba domu pozdě a měli jsem z toho pěknej průser, ale byla to sranda..." Začala jsem vzpomínat...

„To teda, byly to Zlatý časy..." Šťouchl do mě loktem.

„Premýšlela jsi někdy nad tím, co by se stalo, kdyby se naši tehdy nerozhadali...?" Zeptal se mě David.

„Každý den, ale víš co, kdyby se to nestalo, tak bychom teď nebyli tady." Otočila jsem se na něj a podívala jsem se mu do oči.

„To máš pravdu, ale třeba by moje máma ještě žila, nebo tvůj táta, třeba by se nikdy nestala ta nehoda třeba..." Dala jsme mu ruku před pusu. A zastavila jsem se.

„Jo, ale třeba by se stalo něco mnohem horšího... Musíme být vděční za to, co se stalo a za to, že můžeme být teď tady... Spolu... I když se toho stalo tolik, tak já tu jsem teď pro tebe a ty pro mě a to je to hlavní a spoleceně všechno zvládneme... Jsme silní Davide, i když to nevíme, tak jsme... a společně zvládneme překonat i ty největší překážky..."

Stáli jsme tam na proti sobě, ještě nějakou chvíli a užívali si příjemné podzimní noci a mlčeli... Oba jsme moc dobře věděli, že to co jsem řekla byla pravda...

Koukala jsem se do Davidových nádherných očí a nemohla se od nich odtrhnout... Cítila jsem jak on dělá to samé, jak mě propaluje pohledem, jakoby se na něco chystal, ale nevěděla jsem na co...

Neuběhlo ani pět vteřin a už jsem to zjistila...

David ke mě přistoupil a něžně mě políbil... Nebránila jsem se, zavřela jsem oči a čerpala svěží vůni jeho kolínské...a pohyb jeho růžových rtů na těch svých...

Odtrhl se a zašeptal: „Miluju tě..."

Pak se svým čelem dotkl toho mého a ve tmě nahmatal mou ruku... Chytil mě za ní... A společně jsme ruku v ruce šli k nám domů.