Nejlepší přátelé💘🤞

něco...

Hned co mi Mery řekla, co slyšela, tak jsem chtěl za Ninou jít. Mery mě ale zastavila, protože by měla ona problém z toho že mi to řekla, nebo spíš z toho že poslouchala cizí rozhovor.

Jakmile skončila škola, tak jsme se vydali pro Majdu.

„nemusiš semnou chodit. Nic z toho, co jsi po mně chtěl jsem neudělala."

„No jo, ale já bych bez tebe nikdy neudělal, to co jsme udělal. Nikdy bych jí to neřekl..."díval jsem se do země.

„Však jak chceš" usmála se na mě Mery a přátelsky mě pošťouchla loktem.

Úsměv jsem jí samozřejmě oplatil.

Její oči nádherně zářili, když se usmívala.

Její radostný výraz by vykouzlil úsměv na tváři i tomu nejsmutnějšímu člověku na světě.

Celou cestu až do školy jsem se na ní nemohl vynadívat🥰. Neměl jsme tušení proč, ale něco mě k ní táhlo, něco mě na ní zaujalo, něco se mi na ní zalíbilo.... něco co jsempredtim neviděl, něco co jsem neuměl popsat...

„Víš Mery, přemýšlel jsem..." Začal jsem dumat nahlas. Nebyl jsem si vůbec jistý, jestli dělám dobře, ale chtěl jsem to zkusit.

„no" podívala se na mě, zatímco kontrolovala jestli Majda něco nenechala ve třídě.

Při pohledu na ni jsem ale na chvíli oněměl. Zdálo se mi to, nebo za těch pár minut byla ještě hezčí.

Zamrkal jsem, abych se o její kráse přesvědčil.

„co, já to, já nic nechtěl... Jsem to to..no zapomněl" začal jsem trošku zmatkovat.

Nevím co mě v tu chvíli tolik rozhodilo, ale rozhodl jsem se Mery o tom říct jindy.

Nechtěl jsem přijít o svou nejlepší kamarádku, pouze a jenom kvůli něčemu, uvnitř mě, co jsme stejně ani neuměl popsat.....