Nasedli jsme do auta...a jeli do Rubavy je to asi půl hodina.
Majda spala a Mery mlčky seděla na místě spolujezdce a z očí se jí kutálely slzy...
Chtěl jsem ji pomoc, ale nevěděl jsem jak, a tak jsem se radši věnoval řízení a snažil se na sebe moc neupozorňovat.
Bylo už skoro půl 10, když jsme zastavili před nemocnicí.
Znovu jsem vzal Majdu do náručí a společně s Mery jsme šli na urgent.
„Ahoj" pozdravila starší sestřičku co seděla na příjmu.
Sestřička k ní hned přistoupila a objala jí.
„Dobrej" pozdravil jsem jí.
„Dej ségru k mamce do kanceláře, na tady jsou klíče" řekla mi a podala mi klíče.
„Jasně" vzal jsem si od ní klíče. A udělal, jak řekla.
Když jsem přišel zpátky na příjem, tak tam byl i Jirka Bojan s tetou.
„Ahoj" pozdravil jsem je.
„Ahoj Majda je u Hany v kanceláři?" Zeptala se mě.
Přikývl jsem a teta se za ní vydala.
Mery si povídala s Jirkou z očí ji tekly slzy.
„Tak co?" Zeptal jsem se...
„Tvuj táta měl mrtvici, proto měli tu autonehodu... Nezvládl řízení, když skolaboval. Oba sice byli připoutání, ale jsou na tom dost špatně..." řekl Jirka.
Mery se znovu ještě víc rozbrečela...
Objal jsem jí...
Vůbec snem nevěděl co si myslet... Co dělat... A tak jsem Mery chytil jen pevněji a čekal na zprávy ze sálu...
ČTEŠ
Nejlepší přátelé💘🤞
ContoMery s Davidem se kamarádí od dětství, jejich mamky se znají roky. David s Mery spolu chodili do školky, školy, ale po páté třídě odešli oba na jinou školu. Osm let se nestýkali, jejich matky se odcizily, po tom co se děsně pohádali, a oni ze dne na...
