Nejlepší přátelé💘🤞

to je jako všechno?¿?

Cítila jsem, jak mě celou úvodní přednášku propaluje Ema pohledem.

Ignorovala jsem ji, ale když přednáška skončila a my se s ostatními studenty vydali ven, tak si mě odchytila.

„Co to bylo?" Chytila mě za loket.

Otočila jsem se na ní.
„Co myslíš?"
„No to s tím Davidem" koukala se na mě vyjeveně.
„Jaj Emo, je to můj kamarád, dlouho jsme se neviděli." Řekla jsme a podívala jsem se na hodinky.
Bylo půl 11.

„Pojď, musíme do školy za chvíli budou končit." Řekla jsem jí a vydala se směrem ke škole

„To je jako všechno." Divila se Ema, „Řekni mi všechno, ty pohledy co jste po sobě házeli, to nemohlo být jen 'přátelství' že?" Doběhla mě Ema.

„Viděli jsme  se naposledy, když mi bylo 11 jasný. Nikdy mezi námi nic nebylo, jak si to jen můžeš myslet... Je to tak absurdní." Řekla jsem.

Tohle vysvětlení už Emu asi uspokojilo, protože se konečně přestala dál vyptávat a my konečně mohli v klidu vyrazit do školy pro své mladší sourozence.

Magda s Robinem už na nás čekali před školou.
Hned, jak nás viděli, tak se k nám rozběhli.

„čaaaaau" běžela ke mě ségra a objala mě.
„Sedím hned u okna, v první lavici kousek od paní učitelky." Chlubila se hned.

„Hmm asi ty šprtky máte v rodině." Řekla Ema.

Její brácha Robin se hned začal blbě smát a plácl si s ní.

„A ty sedíš kde?" Zeptala jsem se Robina.

„Uplně vzadu u dveří" zazubil se.
„šikula" pohladila ho Ema po vlasech.

„Nejste vy náhodou příbuzní" protočila jsem oči v sloup.

Ema a Robinem se na mě oba zazubily.

Chytila jsem Magdu za ruku a řekla: „No, tak mi už jdeme."
„Jdete domů?" Zeptala se mě Ema.
„Ne, za mámou, má službu." Otočila jsem se na ní.
„Ok, tak si večer napíšem?" Zeptala se mě ještě.
„Jasnačka" usmála jsem se na ní a společně se svou mladši ségrou jsme vyrazily za mámou do práce.