Nešlo mi ty slzy zastavil... Sotva jsem se trochu uklidnila, tak přišla další ještě horší zpráva a já se zase zhroutila.
Jediná věc, co mě trošku uklidnila, bylo Davidové pevné sevření...
Čekali jsme několik hodin na pozitivní zprávy ze sálu, ale marně...
Po čtyřech hodinách vyšli ze sálu dva doktoři. Oba jsem je poznala, byl doktor Valenta a Oscar...
„Mery..." Přišli k nám.
„Ano" postavila jsem se.
Srdce mi bušilo jako o život...
„Tvoje mamka je po operaci, museli jsme ji přes 10 minut resuscitovat, ale povedlo se nám ji nahodit...měla těžké poranění ledviny, jater a sleziny, ale všechno se nám povedlo opravit...a je velká šance na to, že bude v pořádku..." usmál se na mě Oscar.
Obrovsky se mi ulevilo, ale pořád ještě nebylo vyhráno...
„diky" oplatila jsem mu úsměv a uzřela si slzy.
Tentokrát to ale byli slzy štěstí...
Podívala jsem se na Davida, který se na mě usmál.
„A táta...?" Zeptal se David.
„nevim, ale je ještě na sále." Řekl Oscar a šel k příjmu.
„To bude dobrý" pohladila jsem Davida po ruce...
„Snad ano...." Řekl, ale místo toho, aby se podíval na mě, tak se podíval mimo.
Očividně z toho neměl dobrý pocit...
Já ale byla ráda, že bude máma snad v pořadu.
Chtěla jsem počkat na zprávy ze sálu 1, kde operovali Davidového tátu, ale byla strašně unavená a tak jsem šla za ségrou do máminy kanceláře, kde jsem do chvíle vytuhla.
ČTEŠ
Nejlepší přátelé💘🤞
Short StoryMery s Davidem se kamarádí od dětství, jejich mamky se znají roky. David s Mery spolu chodili do školky, školy, ale po páté třídě odešli oba na jinou školu. Osm let se nestýkali, jejich matky se odcizily, po tom co se děsně pohádali, a oni ze dne na...
