Nejlepší přátelé💘🤞

kamarád

Koukala jsem, jak ta hnědovlasá fyflena mizí se svýma 'služkama' na druhý konec foyer.

Ty dvě holky co byli s ní, vypadali docela v pohodě, ale ona, chtělo se mi z jejího chování zvracet.

„Co to bylo?" Podívala jsem se na Davida, který si zrovna mnul prsty kořínek nosu.

Dávno jsem na něm poznala, že má ataku, vždycky jsem to na něm poznala, a to už v době, když jsme ještě chodili do školky.

Chudák David trpěl tou nemocí už od svých pěti.

David se podíval na místo, kde ještě před chvílí stála ta neurvalá holka a pak řekl: „Moje holka, Nina." polkl.

To už se k nám ale připojila Ema.
„Upřímnou soustrast." Řekla sarkasticky a poplacala Davida po zádech.

Obrátila jsme oči v sloup.

Pak jsem si uvědomila, že tihle dva se vlastně neznají.

„Davide, tohle je Ema moje kamarádka" ukázala jsme na Emu.
„Ta nejlepší." Dodala Ema. A potřásla si s Davidem rukou.

„A Emo, tohle je David, můj..." Nevěděla jsem, co říct dál.
„Kamarád" dokončil to za mě naštěstí David.

Jemně jsem přikývla hlavou a Ema s Davidem si podali ruce.

Podívala jsem se na Davida.
„Hele, poslyš nezajdeme někdy zase ven, jako za starých časů?" Pousmála jsem se na něj.
„Rád, napíšu ti. Máš instagram?" Pokusil se mi úsměv platit

„Kdo v dnešní době náma instagram?" Pousmála jsem se a šťouchla do něj mírně loktem.

„To jo no, tak já ti dám vědět."

„Dobře, ale počká to, až ti bude líp." Koukal jsem se na něj.

„Jak jsi to....?" Napůl ze sebe vykoktala David.

„Vždycky jsem to poznala, a i teďka po letech to poznám." Řekla jsem a chytila ho za ruku.

Usmál se na mě a řekl: „No jo, já zapomněl, že jsi mě znala pomalu líp, jak znám sám já sebe."

Úsměv jsem mu oplatila. Pak ale do foyer přišlo několik zástupců z profesorského sboru, mezi nimiž byl i Davidův táta a tak se David nenápadně vypařil.

Nesměl nás vidět spolu.