Nejlepší přátelé💘🤞

pravou nohou

„Proč?? Chci ti jen pomoct??" Otočil jsem se na Mery.

Slova se ale chopil Jirka: „Tvůj táta by chtěl abys tu medicínu dostudoval... Bude z tebe skvělý chirurg.

„Já vím, ale chci pomoct Mery." Nesouhlasil jsem s nimi.

„Já to zvládnu...my to zvládneme..., ale ty dostuduješ medicínu" podívala se mi Mery přímo do očí.

„Mery má pravdu, bude z tebe skvělý doktor a do té doby nám můžeš pomáhat tady na urgentu, jako jsi pomáhal do teď." Usmál se Jirka.

„Jste si jistí??" Zeptal jsem se.

„Naprosto... A pak až se máma probudí, tak si pomůžeš s učením jo?" usmála se Mery.

Hned jsem ji musel dát pusu a tak jsem se k ní naklonil a jemně ale něžně jí rychle políbil...

Jirka, který nevěděl, že jsme spolu, se na nás divně koukal.

„Vy...spolu chodíte?" Zeptal se trošku překvapeně.

„No... Už tomu tak bude" usmál jsem se na něj.

Mery se celá červenala, a opatrně slezla z lůžka.

Koukal jsem na to, co má v plánu... Šla za Jirkou... Přistoupila k němu a řekla...
„Díky.." a objala ho.

„Neni zač..." Smál se Jirka... „stejen bych musel hledat náhradu... A tebe dobře znám... A myslím, nebo spíš jsem si jist, že to bezproblémů zvládneš...

Pousmál jsem se...

„I tak ale děkuju moc..." Odtrhla se od něj Mery a šla za mnou.

„Jdeme domů?" Zeptal jsem se jí...

„Jo, ale první se ještě stavíme za mámou..." Řekla Mery a já ji otevřel dveře od boxu.

„Díky..." Řekla a chytila mě za ruku...

Usmál jsem se na ní... „Pravou nohou..." Řekl jsem a oba jsme pravou nohou vyšli z boxu a vstoupili do nového života...

Jirka si ještě zkřížil ruce na prsou, koukal se za námi a pod fousy si neco zamumlal... Pak se usmál a vydal se za námi...