beloved | h.s. ✔️

3. Kapitola

Od středy už probíhalo normální vyučování a já si začínala zvykat na mou novou třídu. Na komentáře od ostatních holek jsem si sice ještě na sto procent nezvykla, ale věděla jsem, že to bude časem lepší. Nebo jsem v to spíš doufala.

Zbytek týdne už jsem nějak zvládla a poté nastal víkend. Byla to pro mě velká úleva, nedívat se na všechny ty lidi, co mě v jednom kuse kritizují. Samozřejmě to opět poměrně rychle uteklo a nastalo pondělí. Měla jsem od sedmi tělocvik a při pouhém pomyšlení na něj se mi dělalo špatně.

Na těláku jsem byla vždy mezi těmi horšími a když se vybíralo do týmů, zůstávala jsem jako poslední. Byl to pro mě hotový horor. Jakmile jsem vešla ráno do šatny, spatřila jsem své spolužačky, které se převlékaly do cvičebních úborů. Všechny měly štíhlé dlouhé nohy a ploché břicho, úplně. Povzdechla jsem si a otočila se, načež jsem zamířila na školní toalety. Chtěla jsem se převléct tam. Bez toho, aniž by se na mě někdo díval a posmíval se mi. Ty dvě hodiny v tělocvičně mi teď budou stačit.

V klidu jsem se převlékla a vylezla z kabinky. Pohlédla jsem na sebe do zrcadla a kriticky se prohlédla. Měla jsem krátké nohy a tím působily opticky ještě silnější. Vyhrnula jsem si tričko a upřela jsem pohled na své břicho. Nebyla jsem vyloženě tlustá, moje břicho bylo také téměř ploché, ale na ostatní holky ze třídy jsem nestačila.

Vydala jsem se tedy nejistě směrem k šatně za ostatními. Když jsem vešla, první, kdo si mě všiml byla Bridget. Začala se dusit svojí vodou s citronem a hned něco šeptala své kamarádce. Zaryla jsem nehty do dlaní a posadila se na lavičku.
Budu to muset nějak překousnout. Holky z vedlejší třídy na mě působily víc přátelsky, ale zdálo se, že se se mnou také moc bavit nechtějí. Bože, copak v téhle škole není nikdo normální?

Jakmile se ozvala píšťalka, všechny jsme se vydaly po schodech za učitelkou. Šly jsme ven na hřiště a začaly jsme tím, že jsme měly uběhnout pět koleček a poté se seřadit zpátky.

Bylo štěstí, že s během jsem nikdy problém neměla, a tak se mi holky nesmály. Problém však nastal o chvíli později. Měly jsme hrát vybíjenou a za kapitánku byla zvolena Bridget a poté ještě Claire. Samozřejmě jsem jako vždy zůstala poslední a měla jsem jít k Bridget.

„Ale já si myslím, že už je nás v týmu docela dost a někdo by možná neměl hrát. Nemůže si třeba sednout na lavičku?" ozvala se Bridget, které se to ani trochu nelíbilo.

„To tedy nemůže. Budete hrát všechny a nebuď zlá, Bridget." řekla tělocvikářka a já se nejistě vydala do Bridgetina týmu.

Samozřejmě to bylo příšerné. Nenávidím tělocvik. Nevadí mi pohyb, spíš mi leze na nervy to, jak každý každého odsuzuje, když mu něco nejde. Už od základky jsem byla terčem posměchu a tady se nic nezmění. Ba naopak to bude ještě horší, a to jsem si nemyslela, že to ještě jde.

Ty dvě hodiny se táhly jako žvýkačka a myslela jsem si, že to nikdy neskončí. Když se však konečně ozvalo zvonění, co nejrychleji jsem se s ostatními sebrala a vydala se do šatny. Vzala jsem si vak, ve kterém jsem předtím měla oblečení na tělocvik a vydala jsem se opět na dívčí záchody, abych se převlékla. Nevím, jak tohle budu snášet každý týden.

Odpoledne měli tělocvik kluci, kteří byli narozdíl od nás venku na hřišti. Seděla jsem u školy pod stromem, nohy skrčené a na nich jsem měla položený linkovaný sešit, do kterého jsem psala různé své nápady na knížky, popřípadě jsem knihu psala celou. Zrovna jsem pokračovala v psaní detektivky, když se před školou objevila Claire, Bridget a jejich kamarádky. Nevšímala jsem si jich. Snad jen projdou.

Ale ony se posadily ke stolečku, který byl sotva dva metry ode mě a začaly rozebírat typické holčičí věci, líčení, kluky a pomluvy. Já tohle vlastně nikdy neřešila.

„Bože, koukni na Stylese!" zalapala po dechu Christina, která se mnou také chodila do třídy a bavila se s těmi nejhoršími.

„Ty jo, ten je." vydechla Bridget a já se div nezačala smát. Tak tohle je jejich život? Smutné.

„Hej, Evansová! Co říkáš na Stylese, šprtko?" zavolala na mě Christina a já neochotně odtrhla pohled od mého sešitu. Pohlédla jsem před sebe a s očima upřenýma na hřiště jsem vyhledala Harryho. Společně s ostatními kluky běhal kolečka a vzhledem k tomu, že bylo teplo, měl sundané tričko. Měl svaly, ano, ale nebylo to něco, co by mě uchvátilo. Byl prostě normální šestnáctiletý kluk, ale holkám se asi líbil.

Pokrčila jsem rameny a podívala se na ně.

„Co bych na něj měla říkat? Je to kluk jako každý jiný." řekla jsem a Bridget nadzvedla jedno obočí, načež se zvedla a vydala se ke mně. Z ruky mi vzala sešit a začala si číst to, co jsem psala.

„To chceš být jako spisovatelka?" nakrčila nos, ale na rtech měla úšklebek, který značil, co si o mně myslí.

„I kdyby jo, tak je to moje věc." řekla jsem kousavě a vytrhla jsem Bridget svůj sešit.

„Vlastně je to dobře, že žiješ jen pro učení. Protože Styles i ostatní kluci by si o tebe ani kolo neopřeli." řekla sladkým hlasem Claire, která sem také přikráčela a já se na obě naštvaně podívala. Měla jsem téhle školy dost.

Nacpala jsem sešit do svého batohu, ten jsem si přehodila přes rameno a vyrazila jsem na cestu domů. Pro dnešek mi to stačilo.