beloved | h.s. ✔️

34. Kapitola

Harry mi druhého dne psal, ale já zprávy ani neotevřela. Neobtěžovala jsem se ani s tím, abych si ho všude zablokovala a místo toho jsem ho celou dobu ignorovala. Bylo to tak lepší. Měla jsem od něj i pár zmeškaných hovorů, ale nezáleželo mi na tom.

Celý zbytek týdne jsem Harrymu ani jednou neodepsala a nezvedla telefon, i když mi od něj každý den přicházely nové zprávy. Já je ale odmítala otevřít.

V pondělí ráno mi bylo trošku zle z představy, že musím do školy a potkám ho tam. Nevím, jak se mám tvářit, co mám dělat, co mám říct, když na mě začne mluvit.

Vešla jsem do třídy a Harry tu ještě nebyl, tak jsem se šla posadit do lavice. Hodně lidí se na mě dívalo, Bridget nebyla výjimkou.

Zadívala jsem se ke dveřím od třídy zrovna ve chvíli, kdy do nich vkročil Harry a rychle jsem přesunula svůj pohled jinam. On přišel až k lavici, sedl si vedle mě a podíval se na mě.

„Cass, prosím. Můžeme si promluvit?" řekl a já k němu prudce vzhlédla.

„Vážně není o čem." odsekla jsem.

„Co tím myslíš?" zeptal se opatrně.

„Že je konec." zamumlala jsem a hrála si s lemem od svého trička.

„Rozcházíš se se mnou?" zeptal se tiše a řekla bych, že to řekl snad i smutně, ale poté jsem myšlenku zahnala. Vždyť je to směšné.

Přikývla jsem a odsunula se až na kraj lavice, abych mu dala najevo, že s ním mluvit nechci. Harry si tedy vyndal své učebnice a vyndal si z kapsy mobil, načež si mě také přestal všímat.

<><><>

Když jsem odpoledne vycházela ze školy, nedávala jsem pozor a vrazila do něčí hrudi. Vzhlédla jsem a setkala se s oříškovýma očima Kenta Charlese.

„Ale, ale, Stylesova baby Evansová. Nebo spíš jeho bývalá?" začal se škodolibě usmívat a já se na něj nadále dívala a vřelo to ve mně vzteky.

„Nic ti do toho není." zavrčela jsem.

„Ne? Byl jsem u toho, když se na sebe Harry s Bridget vrhli jako supi. Zajímá mě, jestli v noci skončila u něj v posteli, nebo se ještě nic nestalo. Jestli jo, tak mu docela závidím. Viděla jsi Carrowovou, ne? Ta má tělo. Ale toho sis určitě všimla, když ty vypadáš... Takhle." řekl Kent a s úšklebkem se zadíval na mé boky, z kterých se přesunul na má stehna poté zpět na můj obličej.

„Mohl bys mě nechat být? Nezajímají mě tvoje kecy a názory." zamumlala jsem a chtěla se kolem něj protáhnout a odejít, ale on mě chytil jednou rukou kolem pasu a zatarasil mi cestu.

„Copak to tu máme, od pasu nahoru jsi celkem štíhlá. Kdybys nenosila rovnátka a měla obličej někoho jiného, možná bys tak odpuzující nebyla." řekl a já už se cítila hodně nepříjemně.

„Pusť ji." ozval se vedle nás hrubý hlas a já zavřela oči. Prosím, Harryho ne.

„Páni, tak se nám přidá i tvůj býva-"

„Řekl jsem, ať ji okamžitě pustíš." zavrčel Harry a Kenta ode mě odtrhl.

„Co se tak zlobíš, nemáš novou holku?" uchechtl se Kent a já vyjekla, když mu Harry dal pěstí přímo do nosu a ozvalo se hlasité křupnutí. Bože, kolikrát se ti dva už porvali?

Se zděšením v očích jsem sledovala jejich výměnu názorů a když Kent konečně ustoupil, trochu jsem se uklidnila.

„A už se jí nikdy nedotýkej!" zavrčel Harry. Já polkla a neschopná slova se vydala domů. Věnovala jsem Harrymu jen vděčný pohled, který byl však nadále plný nenávisti vůči tomu, co mi udělal. Protože on mi ublížil mnohem víc, než Kent a ty jeho kecy.

<><><>

Když jsem dorazila domů, už zde byla i mamka. Ve chvíli, kdy mě viděla ve dveřích, se na mě usmála a odložila knihu, kterou si doteď u kuchyňského stolu četla.

„Ahoj. Jaký byl dnešní den?" zeptala se a já si odložila batoh, načež jsem se posadila ke stolu vedle ní.

„Dost divný. Rozešla jsem se s Harrym a celý zbytek dne jsme spolu nepromluvili." pokrčila jsem rameny a celou tu věc s Kentem jsem raději nezmiňovala.

„Neboj se, vím, že jsi teď smutná, ale časem se to zlepší." řekla mamka a já pokývala hlavou. Ona se zvedla, přidřepla si k mrazáku a vyndala z něj karamelovou zmrzlinu.

„Dáš si?" podívala se na mě s úsměvem a já zavrtěla hlavou.

„Proč ne? Karamel miluješ." zeptala se mamka nechápavě.

„Protože... Zkrátka to není zdravý." zamumlala jsem a v hlavě jsem pořád měla Kentův výraz, když si prohlížel má silnější stehna.

„Zlato, už jsme o tom mluvili. Nejsi tlustá a když si občas dáš nějakou prasárnu, neublíží ti to. No tak, dej si se svou starou matkou." řekla mamka a já se uchechtla.

„Dobře." řekla jsem nakonec a mamka se tedy posadila vedle mě, načež jsme se pustily do zmrzliny.

„Co kdyby ses zítra hodila marod? Stejně jdeme odpoledne k zubaři a musela bys jít dříve ze školy, tak můžeš zůstat doma úplně. Nebudeš se muset vidět s Harrym a tak." řekla mamka a já se na ni vděčně usmála. Přesně tohle jsem teď potřebovala.