beloved | h.s. ✔️

35. Kapitola

Následujícího dne mě čekala návštěva u zubaře a já byla strašně nervózní. Bylo to tak vždy, protože jsem se děsila toho, jak mi vždy zubař oddaluje sundání rovnátek a byla jsem z toho na nervy. Už jsem je nechtěla mít.

Ve čtvrt na tři jsem se tedy oblékla a vyrazila ven. Měla jsem dojít k mamce do práce, odkud poté pojedeme k zubaři.

„Neboj se. Třeba už ti je tentokrát sundá." řekla mamka povzbudivě a pohladila mě po rameni, když jsme spolu seděly v autě na cestě k zubaři.

„Tomu přeci sama nevěříš." zamumlala jsem a dívala se z okýnka.

„Zlato, máš ty zuby krásně rovné, není na nich nic špatného a vážně si myslím, že už je na čase rovnátka dát pryč. Vždyť jsi mi sama minule říkala, že už máš ty zuby mnohem lepší." řekla mamka a já pokývala hlavou. Třeba má pravdu.

Jakmile jsme dojely do ordinace, strach ze mě trochu opadl. Posadila jsem se do křesla a otevřela pusu, aby se pan Johnson mohl podívat.

„Vypadá to dobře, slečno." zamumlal pan Johnson a já se na něj s nadějí v očích podívala.

„Vlastně moc dobře. Myslím si, že je načase je dát pryč." dodal a já zavřela pusu, načež jsem se na něj usmála.

„Vážně?" řekla jsem nevěřícně.

Pan Johnson přikývl a mně začaly slzet oči štěstím. Na tuhle chvíli jsem se těšila hrozně dlouho a konečně je tu.

Přišla jsem domů a první co jsem udělala bylo, že jsem běžela k zrcadlu. Dívala jsem se na svůj první úsměv bez rovnátek a byla šťastná. Bože, to je tak skvělý pocit.

„Koukám, že jsi spokojená." ozvala se mamka, která se opřela o dveře od koupelny a pozorovala mě.

„Jsem." řekla jsem a zářivě se usmála na mamku.

„Moc ti to sluší, zlato." řekla mamka a já se vydala k ní, abych ji mohla obejmout.
Konečně nějaké to pozitivum za posledních pár dní.

<><><>

Harry's pov

Seděl jsem v kuchyni a pozoroval mamku, jak vaří večeři. Každou chvíli jsem kontroloval mobil, jestli mi nepřišla zpráva od Cassidy, ale nic. Dnes nebyla ve škole a já mám strach, jestli se jí něco nestalo. A jestli si kvůli mně třeba něco udělala, nikdy si to neodpustím.

„Jsi v poslední době nějaký zamlklý." řekla mamka a já nervózně poposedl na židli.

„Cassidy mi dala kopačky." zamumlal jsem a mamka se na mě prudce otočila, div na sebe nevylila omáčku.

„Cože? Proč?" řekla mamka zaskočeně.

„Řekněme, že je to moje chyba a můžu si za to sám. Udělal jsem na lyžáku jednu blbost a ona se to dozvěděla." řekl jsem a mamka nadzvedla obočí.

„Co jsi provedl?" řekla.

„To je jedno. Prostě jsem to posral a ublížil jí." řekl jsem a bylo mi jedno, že před mámou teď mluvím sprostě. Sice se na mě při tom slově dost zvláštně podívala, ale nedokázal jsem to říct jinak a sám sebe bych teď nejradši nazval ne příliš lichotivými jmény.

„Určitě to není nic tak hrozného, abys ji nemohl získat zpátky." řekla povzbudivě a já pokrčil rameny.

„To tedy nevím. Neodpovídá mi na zprávy, nezvedá mi telefon, nechce se mnou mluvit a dnes nebyla ani ve škole." řekl jsem a mamka na chvíli opustila plotnu, aby si mohla sednout ke mně ke kuchyňskému stolu.

„Poslyš, zlato. Nevím, co jsi udělal a nebudu se tě na to znovu ptát. Pokud mi to nechceš říct, respektuji to. Sice jsem vás spolu příliš neviděla, ale jak jste si tenkrát mysleli, že nejsem doma, tak jste se k sobě docela měli a vypadalo to, že se máte fakt moc rádi. Nikdy jsem tě neviděla se takhle moc usmívat a bylo vidět, že jsi šťastný a ona taky. Pokud ti na ní doopravdy záleží, nevzdávej to a snaž se. Takhle ses netvářil ani minulý rok, když jsi chodil s Kate." řekla a já si povzdechl.

„Ale já se teď cítím jako pitomec. Podělal jsem její první vztah a teď si říkám, že si zasloužila někoho lepšího. Zasloužila si o všechny ty věci jako první pusa a tak přijít s někým lepším." rozhodil jsem rukama.

„Přijít o co?" zeptala se mamka s nakrčeným obočím.

„Ježiš, to ne. Byli jsme spolu krátce, nic se nestalo. Tohle jsem nemyslel." řekl jsem a obličej mi zrudl.

„O to ale teď nejde. Už mě nechce ani vidět." dodal jsem.

„Určitě je něco, co můžeš říct nebo udělat, abys to zlepšil." řekla mamka. Bože můj, vážně bych nikdy neřekl, že budu s mámou rozebírat holku. Bylo to dost trapné, ale potřeboval jsem se někomu vypovídat.

„Vlastně jsem jí chtěl něco říct. Něco, co jsem ještě nikomu neřekl." řekl jsem.

„A co jsi jí chtěl říct?" zeptala se mamka.

„No, že ji... Že ji..." řekl jsem a začal si nervózně pohrávat s prostíráním. Mamky nechápavý výraz se v tu chvíli změnil v něžný.

„Aha. Že ji miluješ." vydechla a já s trapným výrazem ve tváři sklonil hlavu.

„Je to trapný. Ani ke Kate jsem to necítil, nevím, co to se mnou Cass udělala." hlesl jsem.

„Ne, není, Harry. Je to hezký." řekla mamka a natáhla se přes stůl, aby mě mohla pohladit po hřbetu ruky.

„A tím mi chceš říct, že jsi jí to dodnes neřekl?" zeptala se mamka a já k ní vzhlédl.

„Vždyť jsme spolu ani nebyli tak dlouho." pokrčil jsem rameny.

„Byli jste spolu měsíc, zlato, to je pravda, ale holky na tyhle věci většinou vyloženě čekají a chtějí je slyšet. A navíc jste se kamarádili už od října a je mi jasné, že ses do ní takhle zbláznil už dříve než na konci prosince." řekla mamka a já se nervózně kousl do rtu.

„Každopádně si napřed ujasni, co doopravdy chceš. Upřesni si v hlavě svoje pocity a všechno kolem, abys jí opět neublížil. Zdá se, že jí na tobě doopravdy záleželo a věř, že holky v tomhle věku to doopravdy raní, když uděláš nějakou chybu. Ona pak může celé noci probrečet a přemýšlet, co udělala špatně, i když za nic třeba nemůže. Prosím, udělej to pro mě a srovnej si to v hlavě." řekla mamka a já se pousmál.

„Miluju ji mami, doopravdy." řekl jsem.

~~~

Máme tu poprvé (a dost možná i naposledy) pohled Harryho!
Celá knížka měla být z pohledu Cassidy, ale jednou před spaním se mi v hlavě zjevila myšlenka této části a řekla jsem si, že ten Harryho pohled by mohl být i fajn.
Každopádně příští kapitolka bude opět z pohledu Cass.
🤍